.jpg)
4.7.2009 - Batubulan-tanec Barong, Bangli, Besakih, Candi Dasa
Exotický ostrov BALI, nazývaný "Ostrov Bohů" je sopečného původu v soustroví Malé Sundy s rozlohou 150 x 80 km, 8° jižně pod rovníkem. Patří k nejvyhledávanějším ostrovům v Indonésii. A přesto, že je hodně navštěvovaný, tak mi nepřišel nijak přeplněný turisty. Bali je v celé JV Asii jediným regionem s převážně hinduistickým obyvatelstvem. Na tomto malém ostrově žijí téměř 4 miliony lidí. Většina obyvatel Bali se živí zemědělstvím a žije na vesnici. Další spousta lidí je zaměstnána v turistickém ruchu. Co je zajímavé, tak základem balijské společnosti je dědičný kastovní systém. Nejvyšší skupinou jsou bráhmani, potom jsou satrijové (kšatrijové), potomci válečníků a vladařů, na třetí příčce stojí kasta wesia (vásjové a na te nejnižší příčce stojí kasta sudra (šúdrové), což jsou obyčejní lidé, kteří ovšem tvoří 90% obyvatel.
Bali láká svou nádhernou přírodou, spousty rýžových teras, nádherné hinduistické chrámy, ve kterých se během celého roku odehrávají různé chrámové slavnosti, a to byl taky zajímavý zážitek. Pobřeží lemují písečné pláže s korálovými lagunami a je zde spousta vyhlášených potápěčských lokalit, z nichž některé jsme měli možnost vyzkoušet i my. Další odkaz najdete zde.
Měli jsme v plánu během 5-6 dní procestovat ostrov křížem krážem a navštívit co nejvíce památek a zároveň si odpočinout i u moře. Podrobnější mapu uvádím tady.
Vstáváme kolem 7 hodiny. Snídani nám přinesli na pokoj. Byla vaječná omeleta, toasty, marmeláda, čaj, káva. Chtěli jsem jet pro nabíječku do foťáku, ale jelikož v supermarketu otvírají až v 10 hodin a my jsme chtěli stihnout jednotaneční představení v 9:30, přehazujeme program. Jedeme autem do vesnice Batubulan, jen několik km SV od Denpasaru. Občas špatně odbočíme, ale nakonec jsme dojeli do cíle. Zdejší hlavní chrám, svatyně Pura Puseh, je velice dekorativní. Pura znamená chrám. Hlavní bránu zdobí divoce se šklebící hlava Bhomy, strážce svatyně, vpravo stojí bůh Šiva v hromadě lebek, ze kterých má i náhrdelník na šíji. Chrám se dá prohlédnout pouze zvenčí. Před chrámem se fotím s tanečnicemi a za ucho dostávám květ jasmínu.
Hned vedle chrámu se nachází jeviště s tribunou, kde se koná každý den v 9:30 představení legendárního balijského tance démonů Barong. Vstupenky se prodávají u vstupu. Platili jsem 80,000 Rp a k tomu jsme dostali program představení v anglickém jazyce, kde jsou popsána jednotlivá dějství představení. 
Představení začalo až kolem 10 hodin, až se hlediště naplnilo lidma. Tanec barong znázorňuje zápas mezi chlupatým, lvu podobným Barong Ketem a zlou čarodějnicí Rangdou. Mají krásné kostýmy a masky. Podobu královny čarodějnic Rangdy najdeme na Bali na každém kroku, na maskách, na chrámech, malbách apod. Charakteristickými rysy jsou mohutná hříva vlasů, ošklivý obličej s vypoulenýma očima, dlouhý jazyk až ke kolenům, obrovská povislá prsa, dlouhé a zahnuté nehty, obrovské zuby. 
Celé představení je doprovázeno gamelanovým orchestrem. Jsou to různé gongy, bubínky, metalofony, xylofony naladěné do určité tóniny. Jsou vyrobené buď z bronzu, dřeva nebo bambusu a většina má dřevěné rámy zdobené malbami a dřevořezbami. Orchestr nemá žádného dirigenta a jak jsem si všiml, tak nepoužívají ani noty. 
Zajímavé je pozorovat i tanečnice a jejich dokonale provedené pohyby chodidel, rukou, prstů, zápěstí, krku a očí. Dívky jsou oblečeny v přiléhavém sarongu v zelené a narůžovělé barvě, na hlavě mají pozlacenou korunu, jsou hodně výrazně nalíčené a na hlavě mají květ rudého jasmínu. Tento ryze balijský tanec se nazývá legong. Videoukázku tanečnic najdete zde. 
Představení je pojato i komicky pro pobavení diváků. Představení trvalo hodinu. Sice jsme ději moc nerozuměli, ale i přesto to bylo zajímavé. Něco, co u nás neuvidím. Ukázku z představení můžete najít třeba zde.
Po představení jsme se vrátili do Denpasaru. Přesto, že je to hlavní město ostrova, nemáme v úmyslu se tu nějak zdržovat. Zaparkovali jsme v centru města a jdeme směrem k obchodnímu domu Rimo, který se nachází poblíž Ramayana Mal Bali na ul. Jl. Diponegoro, kde se prodává elektronika. Ještě předtím jsme však natrefili na jeden obchod, kde prodávají digitální fotoaparáty. Prodavačka nechce vidět nabíječku, ale baterku. Za chvilku ze skladu přinesla nabíječku, není to sice přímo Olympus, ale je na baterky Li10B,Li12B. Zkouší nám ji a vypadá to, že je v pořádku. Je to ovšem bez záruky. No stejně bych to sem asi z Čech nejel reklamovat. Platíme za ni 395,000 Rp. V obchodním domě Ramayana (Mal Bali) naproti přes cestu kupujeme v supermarketu nějaké párky, malý sýr, pečivo, arašídy, nějaké slané krekry, vše za 38,700 Rp. V bistru jsme si dali na oběd 6 ks kuřecích nuget za 8,000 Rp, hranolky taky za 8,000 Rp a smažené nudle s kuřecím masem za 7,500 Rp.
Vracíme se stejnou cestou a jedeme spodní cestou podél moře, která se ještě dostavuje přes město Gianyar do vnitrozemského městečka v kopcích, Bangli. Je tu velmi hezky a nachází se tu řada chrámů s bohatou sochařskou výzdobou. Mapu města najdete zde. 
Nás zajímal historický a velmi posvátný chrám Pura Kehen. Chrám Pura Kehen je druhý nejrozlehlejší hinduistický chrám na Bali. Mapku chrámu najdete zde. Chrám se nachází kousek za městem hned u silnice. Platíme vstupné 2 x 2,500 Rp, parkovné za auto 1,000 Rp a nějaké pojištění rizika 2 x 500 Rp, celkem tedy 7,000 Rp. Ještě se nám snaží vnutit sarong, že bez něj do vnitř nemůžeme, ale není potřeba pokud jste vhodně oblečeni, tzn. dlouhé kalhoty, zakrytá ramena. Je to v podstatě obdélník barevné látky, který se omotá kolem pasu jako sukně. Někdy se musí ještě převázat speciální stuhou. Cedule před chrámem upozorňuje, že menstruujícím ženám je vstup zakázán. Otevřeno je denně od 8 do 17 hodin. Chrám se zvedá do prudkého kopce v terasách zdobených různymi sochami božstev. Schodiště je zdobené krásnými sloními hlavami. Nad nádherně vyřezávanými dveřmi se šklebí Bhoma a dostáváme se na vnější nádvoří, kde se nachází mohutný strom banyán a v jeho větvích je zabudována zvonice kulkul. 
Po dalších schodech jsme vyšli až na vnitřní nádvoří, kde se nachází věž meru zasvěcená Šivovi s jedenáctipatrovou střechou.
Po shlédnutí chrámu pokračujeme horskými cestami k nejuctívanější a nejvýznamnější svatyni na Bali, k chrámovému komplexu Pura Besakih, nazývanému Chrám matky. Leží na svahu sopky Gunung Agung, která je nejvyšší horou na ostrově (3.142 m) a zároveň také nejsvětější. Má dokonale kuželovitý tvar a je vidět z různých míst východního pobřeží ostrova. Chrám je nejposvátnějším místem balijských hinduistů na celém ostrově. Věřící sem přichází nastrojeni v krásných šatech a bohům přináší různé obětiny, koše s ovocem apod. Celý areál často halí mlha a sopku není vidět, stejně jako dnes. Přesto je Besakih krásné místo se zajímavou atmosférou.
Kus před samotným chrámem je u cesty pokladna, kde se kupují vstupenky za 10,000 Rp a za auto se platí 5,000 Rp, ovšem na to nám žádný lístek nedali. Pak se ještě pokračuje dál na záchytné parkoviště, odkud se jde ke vstupu do hlavního chrámu ještě asi 1 km pěšky do kopce podél stánků se suvenýry a občerstvením. K chrámu se lze nechat za nějaký poplatek odvézt i na motorce. Co mi na Bali vadí je, že všude se mi snaží něco vnutit, nějakou službu, zboží a tak. Celý chrámový komplex Besakih se skládá z 22 samostatných chrámů, každý má svoje jméno. My nejdřive směřujeme jako většina lidí k ústřednímu chrámu, který se jmenuje Pura Penataran Agung. Kolem něho se nachází další chrámy.
Po areálu se potlouká spousta tzv. průvodců, kteří se k Vám připojí a nabízejí své služby za 2 USD. Taky se jich pár na nás nalepilo. Hlavně se nás snaží nalákat na to, že nás vezmou do hlavního chrámu, kam můžou vstoupit jen věřící, kteří se přišli pomodlit nebo přinést oběti. V opačném případě nemůžete do žádného chrámu vstoupit, to se týká zejména turistů. Průvodce Vás stejně může vzít jen na dvě nádvoří chrámu Pura Penataran Agung. Ale i přes brány a nízké zdi je toho celkem dost vidět. Lépe možná ze západní strany. Velký chrám státu neboli Pura Penataran Agung, ústřední chrám komplexu, je postavený na 7 stupňovitých terasách.
Celkově se v něm nachází přes 50 různých staveb, svatyní, balé (pavilonu), dřevěných pagodovitých svatyň meru. Půvabné pagodovité svatyně se jmenují podle posvátné hinduistické hory Méru, na které sídlí bohové. Méru mají mnohastupňovou střechu, která má vždy lichý počet úrovní (3-11) podle významnosti boha, kterému je chrám zasvěcený. Pro nás nevěřící, kteří se nevyznáme v jejich kultuře je to jen směs různých staveb. Ale pěkných. Zajímavé je obrovské schodiště lemované sedmi úrovněmi soch.
Jednotlivá nádvoří stoupají vzhůru jedno za druhým. Do nich nahlížíme z chodníku, který vede kolem celého chrámu podél jeho zdi. Druhé nádvoří je největší a tady se konají všechny ceremonie, protože se tady nachází lotosový trůn zasvěcený Brahmovi, Šivovi a Višnuovi a u něho se modlí všichni poutníci. 
Úplně nahoře jsme navštívíli chrám Pura Gelap a Pura Batu Madeg. 
Po druhá straně obvodové zdi zase sestupujeme dolů. K chrámu neustále přichází věřící se spoustou obětin. Cestou k autu v jednom stánku kupujeme cigarety za 10,000 Rp a nápoj ve sklince Rasa Sari Temulawak Beruap za 5,000 Rp. Teprve doma zjišťuji co jsem to vlastně pil. Je to nápoj z kurkumy a prý je dobrý pro tělo a na pročištění jater. Pomleté hlízy slouží jako známé koření s výraznou chutí a žlutou barvou, typickou pro směsi kari. Rostlina pochází právě z Indonésie. 
Naším dnešním cílem, kde se chceme ubytovat je město Candi Dasa. Projíždíme přes horskou vesničku Selat, kde se mají nacházet rýžové terasy a plantáže salakových palmiček. Odtud pokračujeme do vesnice Putung, kde začíná cesta hrůzy. Tudy snad v životě nejelo auto. Je to úsek dlouhý 9 km z kopce, než se dostaneme na hlavní silnici. V mapě je značena jako hlavní, ale je to horší než naše polní cesta. Ještě že máme terénní auto, protože jinak bychom to nesjeli. Ke všemu se začíná už stmívat. Ale i přesto podél cesty žijí lidé. Takže pokud můžete, tak se této cestě vyhněte. Nepředpokládám, že ji někdo opraví.
Po úmorné cestě, kterou Martin proklel jsme dojeli do turistického centra u moře Candi Dasa, které leží na východním konci zátoky Amuk Bay. Je to vyhlášená lokalita pro potápění se spoustou ubytovacích možností a restaurací. 
Musíme si sehnat ubytování. Parkujeme u hlavní cesty. Kolem se nachází více hotelů. Procházíme jich více. Všechno jsou většinou bungalovy v zahradě u moře, ceny se pohybují kolem 150,000 Rp. Potom jsou i dražší. Nakonec jsme si vybrali Kelapa Mas Home Stay za 150,000 Rp vč. tax, se snídaní. Jsou to pěkné bungalovy v zahradě na břehu moře. Zahrada je propojena přímo s pláží. V chatce máme větrák, pouze studenou vodu, ručníky a verandu. V dražších pokojích je i teplá voda. Na přivítanou dostáváme welcome drink, ovocný koktejl. Milé přivítání. 
V hotelové restauraci si dáváme na večeři pizzu se šunkou, sýrem a houbami, je malá a stojí 35,500 Rp a velké pivo Bali Hai za 20,000 Rp + taxy 15% a jsme na 63,825 Rp. Domluvili jsme si na večer ještě schůzku s chlapíkem z potápěčského centra Yes Dive, kvůli případnému potápění. Ale přišlo nám to u nich celkem drahé. 2 ponory v Blue Lagoon u Padang Bai nebo Gilli Tepekong a Mimpang (3 skály v moři) za 70 USD + 15 USD za půjčení výstroje. Se slevou se dostáváme na cenu 75 USD vč. výstroje, 1 ponor nám nabízí za 55 USD vč. vybavení. Rozhodli jsme se jejich služeb nevyužít. Za benzín jsme utratili 116,000 Rp (26 l za cenu 4,500 Rp/litr).
