LETEM SVĚTEM

5.7.2009 - Tirtagangga, Tenganan, Padang Bai

Ráno snídáme v hotelu. Je možnost výběru z menu, palačinky, vajíčka na různý způsob, ke všemu je ovoce, čaj nebo káva. Dáváme si palačinku s kokosem a hnědý cukr. Obsluha je pěkně oblečená s květem ve vlasech.  Jdeme se okoupat do moře u hotelu. Ještě je celkem chladné a jsou vlny. Ráno dávají nové květiny na ozdobu na stoly před bungalovy.
   
Balíme se a jedeme do 16 km vzdáleného městečka Tirtagangga na východě Bali s nádherným okolím. Nejdříve navštěvujeme rýžová pole.
 
Největším lákadlem je ovšem kouzelný Vodní palác (Water Pallace). Otevřeno je denně od 7 do 18 hodin. Vstupné je 5,000 Rp a při odjezdu platíme ještě parkovné 2,000 Rp. Jedná se o královské zahrady. Celý komplex nechal postavit v roce 1946 poslední rádža Karangasemu, jenž si velmi potrpěl na různé vodní prvky ve svých zahradách. Areál je krásně udržovaný.
    
Procházíme se po celém areálu, kde jsou v zahradě rozmístěné různé vodní nádrže, umělá jezírka, vodotrysky, sochy, zdobené můstky. V některých nádržích plavou barevné ryby a mezi nimi jsou rozmístěné kameny po kterých se jde procházet.
   
Ve dvou jezírkách se dá za poplatek i zaplavat. V jednom jezírku se nachází obrovské lekníny, viktorie královské.
 
Moc se mi tady líbilo. Před areálem je spousta stánků se suvenýry. Kupujeme a hned posíláme tři pohledy za 2,000 Rp a známky jsou po 10,000 Rp.
Cestou zpět do Candi Dasy jsou z některých míst pěkné výhledy na sopku Gunung Agung.
Přes Candi Dasu pokračujem na druhou stranu do vesnice Tenganan. Asi 3 km od hlavní cesty. Parkovné je 2,000 Rp a vstupné je dobrovolné, tak jsme jim dali 20,000 Rp. Ve vesnici žijí prapůvodní obyvatelé Bali, Agabalijci. Ti se sem do vesnickcýh enkláv (území uvnitř jiného území) uchýlili proto, aby čelili javanizaci své země, kastovnímu systému a náboženským reformám, jež následovaly po majapahitském obsazení ostrova v roce 1343, a mohli zde pokračovat ve způsobu života založeném na původních rituálech a obřadech. Dnes je Tenganan neuvěřitelně bohatá vesnice a mezi agabalijskými vesnicemi na ostrově je unikátní tím, že lpí na tradičním způsobu života.
  
Procházíme se vesnicí, která se zvedá v řadě teras po obou stranách dlážděných tříd. Nejimpozantnější stavbou je balé agung, velké shromaždiště, kde se schází členové vesnické rady, karma desy. Nachází se zde cihlové domy, a dřevěná stavení, pobíhají tady různá domácí zvířata. Nahlížíme do jednoho domku, kde na ohni grilují maso.
   
Místní řemeslníci před svými domky ručně vyrábějí košíky, malovaná vejce na způsob našich kraslic a různé kaligrafie. Všechno je možné si zakoupit. Na konci vesnice prodává místní chovatel med a ukazuje nám takové zvláštní úly na stromě.
 
Tenganan je jediným místem v Indonésii, kde se vyrábí slavné tengananské šátky gringsingy. Vesnice je proslavená tím, že vyrábí textilie technikou ikat a dvojití ikat zvaný gringsing s nádhernými vzory. Nejčastěji je hnědý, tmavě červený, černomodrý a okrový. Nahlížíme do jedne dílny, kde nám majitel ochotně vysvětluje jak se takový ikat vyrábí. Vše se tká ručně na primitivních tkalcovských stavech s nožním pohonem buď z hedvábí nebo bavlny. Chudáci ženy u toho sedí na zemi. A podle techniky barvení se dělí ikat na různé druhy. Jednoduchý ikat, kdy se útková nit navleče  na rám stavu, na příslušných místech se omotají materiálem zabraňujícím proniknutí barvy, a nakonec se celá látka ponoří do barvící lázně. Tento postup se mnohokrát opakuje a vlákna se postupně namáčí do dalších barev. Teprve pak se obarvená vlákna splétají s nitěmi osnovy. Ikat je náročná metoda, při níž se nejprve jednotlivá vlákna barví ještě před tkaním a výsledný vzor pak působí jakoby rozmazaným dojmem. Při výrobě dvojitého ikatu neboli gringsingu se před tkaním barví do požadovaných vzorů jak útková, tak i osnová vlákna.
   
Malý šátek se tká asi týden. Vyrobit jeden sarong může trvat i pět let a proto je gringsing neskutečně drahý. Malý šátek říkal majitel se prodává za 400-700,000 Rp, sarong i za 5 milionů. Používá se při obřadech a ceremoniích, protože Balijci věří, že je ochrání před zlými silami. Barvení trvá 3 měsíce až rok a používají se pouze přírodní barviva z různých stromů. Na světě jsou údajně jen tři místa, kde se tato velmi složitá technika ještě používá, a to právě vesnice Tenganan na Bali, Japonsko a indický stát Gudžarát.

Přesouváme se do Padang Bai, kde budeme dnes nocovat. Je tady přístav odkud jezdí trajekty na ostrov Lombok a lodě na ostrov Nusa Penida. Nachází se v malém zálivu s pěknou pláží a na moři je spousta rybářských loděk.Přímo v obci při pobřeží se nachází řada ubytování. Procházíme jich asi 6, ceny se pohybují od 75,000 po 300,000 Rp, v průměru kolem těch 100-150,000 Rp. Hodně ubytování je v dřevěných domcích typu lumbung, což jsou tradiční sýpky na rýži. Jsou na patro, dole je terasa, koupelna s WC většinou otevřená do přírody pod širým nebem a nahoře je potom pokoj a veranda. Nakonec jsme si vybrali Padang Bai Beach Inn 1 za 80,000 Rp včetně snídaně. Zvolili jsme klasický bungalov v zeleni, máme velký pokoj s větrákem, v koupelně je studená voda. Před chatkou máme terasu. Auto můžeme parkovat přímo v areálu. Hotel se nachází přímo u pláže.
  
Jdeme se koupat přes kopec do Modré zátoky (Blue Lagoon). 
 
Je tady malá pláž a spousta lidí. Krásná voda, takže bereme brýle a jdeme šnorchlovat, je tady spousta korálů a jelikož je odliv a málo vody, tak nás to háže na ostré korály.
Na druhé straně za přístavištěm trajektů vede chodník do zátoky Bias Tugal (Pantai Kecil), známé také jako White Beach s krásným bílým pískem. Ale tam už jsme nešli. Ale když jsme za několik dní odsud odplouvali na ostrov Lombok, tak jsme pláž viděli z lodi a stavěl se na ní hotelový komplex, takže pláž už asi nebude přístupná. Ještě jsme si šli zaplavat na hlavní pláž před hotelem, ale taky je tady málo vody a plno různých trav.
 
Padang Bai je taky vyhlášená potápěčská lokalita na Bali a nachází se zde několik potápěčských bází. Na zítra máme v plánu se jít potápět. Navštěvujeme českou potápěčskou základnu OK Divers, majitelé jsou češi Adam a Radka, takže si můžeme popovídat v češtině. Za 2 ponory na lokalitě Blue Lagoon a Ferry Chanel si účtují 55 eur vč. půjčení výstroje. Vypravili jsme se ještě do jedné základny Geko Dive, vedle našeho hotelu. Podle průvodce je nejzkušenější a nejdéla zavedenou potápěčskou základnou v Padang Bai. Domlouváme si zítřejší ponory. Na zítřejší den mají v nabídce lokalitu Blue Lagoon, kde je 6 různých míst k potápění. V 9 hodin ráno první ponor z lodi, potom návrat na základnu, pauza s obědem a následně odjezd lodí na druhý ponor z lodi. Návrat kolem 13 hodiny. Divemastra budeme mít jen pro nás dva, což nám jako začátečníkům naprosto vyhovuje. Na základně mají k dispozici i sprchu a ručníky. Tomu říkám servis. Jako ochranu před korály nám doporučuje vzít si dlouhý neopren. A kupodivu, a to je správné, chce vidět náš potápěčský průkaz a opisuje si jeho číslo. A teď to nejdůležitější, cena za 2 ponory vč. výstroje a oběda byla původně 70 USD a po slevě jsme se dostali na pěknou cenu 60 USD.
V podvečer jsme si zašli na večeři do pěkné restaurace Café Kerti, také téměř vedle našeho hotelu. Skoro všechna místa jsou obsazené. Místní restaurace jsou vyhlášené dobrou mořskou kuchyní. Na začátek nám přináší na uvítanou nějaké chipsy. Martin si objednal velké pivo za 23,000 Rp a já míchaný koktejl s názvem Balinise Favorite za 25,000 Rp (ananasový džus, vodka,...). K jídlu jsme si vybrali kuřecí kebab, v podstatě ražniči s hranolkama, salát a česnekový dresing za 30,000 Rp a já jsem vyzkoušel Fish pepes, barakudu s pálivou balijskou omáčkou grilovanou v banánovém listu, k tomu byla rýže a obloha a stálo to 25,000 Rp. A bylo to moc dobré, mňam.