.jpg)
29.6.2009 - Rantepao, Buvolí trh, pohřební obřad Torajů
V 6:20 přijíždíme do Rantepaa. Autobus nám zastavuje u Rantepao Lodge, které je 2 km od centra města. U autobusu už nás čeká recepční. Říkám kdo nás posílá, dáváme ji přečíst dopis od Laly. Dostáváme skutečně VIP pokoj za cenu 150,000 Rp v klasickém toradžském domě tongkonan. Ubytování jsme si zajistili na 4 noci. Máme velký pokoj, TV, v koupelně vanu, teplou vodu, ručníky. V ceně je zahrnuta i snídaně. Hned ráno dostáváme místní dobrou kávu, která se pěstuje v této oblasti, toasty a marmeládu. Celý komplex se nachází v krásném prostředí uprostřed rýžových polí, je tady recepce, velká otevřená jídelna a dokonce venkovní bazén. Normální cena za tento deluxe pokoj je 35 eur za noc se snídaní (525,000 Rp). Standardní pokoj je za 25 eur (375,000 Rp). Hotel se nachází na ul Jl. Pao Rura, tel. 0423-23717, mobil Shely 081342380002 nebo 081355756993 a email:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
. 
Zavolali nám místního průvodce "Josepha", kterého nám doporučil Lala. Jmenuje se Yoseph Nasaret a je to senior guide. Bohužel má již na 2 dny smluvené jiné turisty, a tak nám domlouvá jiného průvodce Daniela. Říká nám , že máme štěstí, protože zrovna dnes se koná velký trh buvolů a prasat, který se koná jednou za 6 dní a ve vesnici Madandan začíná velká pohřební slavnost, která trvá 4 dny. Cena za dopravu - auto, benzín, řidič, poplatek za parkovné je 300,000 Rp na den. Cena se nám zdá hodně vysoká. Nakonec volíme veřejnou dopravu, dárek na pohřeb za 150,000 Rp, který zajistí průvodce, poplatek za vstup na trh buvolů 10,000 Rp + průvodce 250,000 Rp. S městskou dopravou se dostáváme na cenu 55 USD pro dva na den, tj. 522,500 Rp. Kdyby to bylo s jejich dopravou autem tak by byla cena 76 USD / den. Na pohřební slavnost je lepší mít sebou místního průvodce, který zná místní zvyklosti.
Země Torajů (Tana Toraja neboli Tator) je vysoko položená horská oblast s krásnou přírodou a fascinující kulturou. I když se Torajové navenek hlásí ke křesťanství,nedílnou součást jejich života tvoří původní animistická víra aluk. Torajové jsou proslulí bojovníci, kteří ovládají foukačky a v minulosti byli i zdatnými lovci lebek. Typické pro tuto krajinu jsou tradičními domy se střechami připomínajícími buvolí rohy - tongkonany, rýžové sýpky, vodní buvoli, rýžová terasovitá pole. 
Hlavním městem oblasti je Makale,ovšem největším je Rantepao. V této nadmořské výšce počítejte s výkyvy teplot, kdy přes den je horko a v noci zima. Docela často tady prší. Například na počátku července v Tana Toraja v Rantepau začíná pršet s téměř dokonalou přesností ve tři hodiny odpoledne a to velice intenzivně. Přestává kolem půl sedmé. Opět začíná v osm a s různou intenzitou prší až do rána, do rozednění. Vyjímky jsou tak 1 - 2x týdně.
Zajimavé stránky ze země Torajů včetně videí najdete zde. Odkaz na mapu.
Jelikož jsme spořiví, jedeme s našim průvodcem Danielem bemem (minibus) do vesnice Bolu. Vesnice se nachází 2 km SV od Rantepaa. U nádraží Terminal Bolu se nachází hlavní rantepaoské tržiště, největší v celém regionu. Procházíme kolem stánků se zelinou, kořením, drůběží, rybami, ovocem. Za 10,000 Rp ochutnávám palmové víno zvané Balok (tuak). Podává se napěněné v dutých bambusových stvolech a chutí připomíná náš burčák. Obsahuje asi 8% alkoholu. 
Ovšem hlavní důvod proč jsme sem přijeli je velký trh s dobytkem Pasar Bolu - livestock market, který se koná jednou za 6 dní. Vstupné pro turisty je 10,000 Rp. Jedná se o trh s vodními buvoly a prasaty. Převážná většina buvolů a prasat se kupuje pro účely pohřebních slavností jako dary vesnici, kde pohřeb probíhá. Není to nic pro slabé nátury. Všude kvíkají prasata, jak je svazují a nakládají na korby aut a odvážejí. Taková zvířata nejsou vůbec levná, střední buvol jak nám vysvětluje průvodce stojí několik milionů rupií, cenu zvyšuje jeho velikost, tučnost, barva, dobré rohy a hlavně hrb. Proto jsou vidět buvolu přivázání a vytahování nahoru, aby měli ten hrb co největší a tím pádem měli vyšší cenu. Na trhu můžete nakoupit i kohouty. Místní je důkladně prohlíží jestli jsou vhodné na kohoutí zápasy.
Odsud se bemem přesouváme do vesnice Alang Alang, kde náš průvodce najímá 3 motorky s řidičem (ojek, mototaxi), které nás krásnou krajinou dovezou do vesnice Madandan, kde se koná první den pohřebních slavností, včetně průvodu, zabíjení buvolů a prasat. První den je asi pro turisty nejzajímavější. Celkem slavnost trvá 4 dny. Pohřební obřady jsou hlavní turistickou atrakcí. Uprostřed roku, na konci sklizně rýže, zhruba od června do září, kdy není na polích tolik práce, probíhá v Tana Toraja množství obřadů včetně pohřbů. Takže během letních měsíců je téměř 100% šance, že nějaký obřad uvidíte. Stačí se poptat ve městě nebo ve vesnicích. Výhodou toho že máme průvodce je, že zprostředkuje pozvání do vesnice kde se pohřeb koná. Když by jste šli sami, a chvíli postávali okolo, asi Vás taky někdo z vesnice za chvíli pozve. Protože čím více lidí se slavnosti účastní, tím větší prestiž vesnice získá. Takže jim vůbec nevadí, že se tam prochází turisti. Právě naopak. Je ovšem nutné být vhodně oblečený, žádné kraťasy, nejlépe je černé oblečení, hlavně nesmíte mít na sobě nic červeného. No a pak je třeba přinést nějaký dárek. Za nás to zajistil průvodce. Většinou se dává velký balík cigaret, cukr, peníze, sešity + propisky. Výhodou průvodce bylo, že nám popisoval, co se právě odehrává. Blízcí příbuzní přinášejí jako dary prasata nebo buvoly. Vesměs se konají dva pohřby, jeden hned po smrti takový jednoduchý a druhý honosný po určité době až rodina našetří peníze, protože pohřby jsou tady hodně nákladnou záležitostí. Tzn. že mrtvý je nabalzamovaný a uložený ve vlastním domě, někdy i několik let, než rodina našetří dostatekj peněz a sezve všechny možné příbuzné. Po celou dobu se o mrtvého starají jako by byl živý, nosí mu jídlo apod. To jak velkolepý pohřeb bude záleží na postavení zesnulého. My jsme měli štěstí, protože pohřeb, kterého jsme se zúčastnili byl o to větší, že se jednalo o hodně bohaté lidi a probíhal vlastně dvojí obřad, protože se jednalo o pohřeb manželů. Nejdříve zemřel manžel a než se pohřeb uspořádal, tak během roku zemřela i jeho manželka. Hostů zde bylo asi 1000. Ceremonie se odehrává na zvláštním prostranství. Pro hosty se staví speciální hlediště (přístřešky) z bambusových konstrukcí a jsou určeny pouze pro tuto událost. Potom se zboří. Hlediště je rozděleno do očíslovaných sekcí a každá rodina, která přijde na pohřeb má určeno kde bude sedět a kde bude ubytována, protože pohřeb je rozdělený do několika dnů. 
Při pohřbu je vlastně duše zemřelého provázena do toradžské říše duší. Pohřeb začíná tím, že přinesli oválné rakve z domu zemřelých, kde byly po celou dobu uloženy. Pozůstalí už moc ani netruchlí, berou to nyní jako oslavu, prý truchlí v okamžiku, kdy ten daný člověk zemře. Máme možnost vše pozorovat z bezprostřední blízkosti. Většina lidí je v černém, vnuci a vnučky zemřelého měli krásné barevné kroje a vítali hosty. Celý ceremoniál je komentovaný moderátorem a dokonce to někdo natáčel na videokameru. Potom rakve nějaký kněz pokřtil. Vše je doprovázeno modlitbami a zpěvy. Rakve jsou umístěny na speciální nosítka a opatřeny stuhami. Na rakvi ženy je stuha bílá, na rakvi muže červená. 
Potom jsou zde speciální nosítka, na kterých jsou fotografie zesnulých a pod nimi sedí postavičky nazývané tau-tau. Jsou to vlastně podobizny mrtvých v životní velikosti, vytesané do dřeva a krásně oblečené. Skutečně vypadají jako živí. Tyto postavičky tau-tau se nakonec umísťují v místě hrobu. Buď jsou uloženy do skály, jeskyně nebo jsou takové speciální balkony, na kterých jsou posazeny nebo postaveny. 
Na ploše jsou předvedena obětní zvířata, prasata přivázaná na bambusových tyčích a buvoli, které věnovali příbuzní. Následně probíhá obětování zvířat. Čím významnější mrtvý byl, tím více buvolů se musí obětovat. Pro obyčejného smrtelníka stačí 1 buvol, ovšem urození musí obětovat nejméně 24 zvířat a vysoce postavení příslušníci náčelníkovy rodiny jich musí přivést dokonce sto. A jak už jsem se zmiňoval, tak zvířata nejsou vůbec levná. Buvoli s ozdobenými rohy jsou přivázáni ke kůlům, kde jim obřadníci postupně podřežou krk. Krev zvířat se zachycuje do dutých bambusů a pak se používá při přípravě pokrmů. V jednom místě se vztyčují kůly s prapory podle počtů obětovaných buvolů. Na jednom kůlu je hlava, která symbolizuje toho, který rozděluje veškeré jídlo. Všude kolem je plno výkalů z buvolů, kteří se po.... 
Stejným způsobem se obětovávají prasata, že se jim podřeže hrdlo, pak je nad ohněm spaří, naporcují, stejně jako buvoly. Rozřezané maso se rozdělí mezi hosty, které si odnesou jako výslužku z pohřbu. Další část masa se vaří přímo tady ve velikých kotlích, něco jako vývar. 
Potom se připravuje ještě pa´piong, kdy syrové maso z prasat a těch buvolů je nakrájené na kostičky a peče se nad ohněm v dutých bambusech a potom se to podává jako jídlo hostům. Hosté přichází postupně celý den. Přijíždí na korbách náklaďáků. Vždycky jsou uvítáni, přichází třeba skupina příslušníků celé jedné vesnice. Každá skupina v čele s urozenou ženou pěkně oblečenou přináší dary, palmové víno balok, prasata, buvoly, peníze. Každá vesnice se formálně představí, oznámí kolik přišlo lidí a jaké dary přinesly, aby bylo jasné jak velkému respektu se u nich nebožtík těší. Potom jsou někým z rodiny usazeny na příslušné místo v přístřešcích. Nás taky pozvala jedna členka rodiny, usadila nás do jedné sekce, kde už seděli další dvě turistky spolu s průvodcem Yosephem. Sedíme na podlaze na bambusových rohožích. Nejříve předávám v tašce te paní náš dárek, který jsme přinesli. Daniel za nás koupil kartony cigaret. Hned nám přináší pohoštění, pravou toradžskou kávu, čaj, vodu, mají napečené nějaké zákusky nebo spíš keksy. Ale bylo to dobré. Zeshora pozorujeme všechno to dění kolem. Je to strašně zajímavé. Asi po hodině nám přinesli rýži a k tomu právě ten pa´piong. Ochutnal jsem to, ale maso bylo hodně tučné. Potom začínají obřadní zpěvy ma´badong. Muži oblečeni v černém vytvoří kruh kolem buvola, který je přivázaný ke kůlu a za zpěvu se pomalu pohybují dokola. Kruh se pořád rozšiřuje a k tanečníkům se přidávají truchlící příbuzní. K tomu je hudebně doprovází ženy taky oblečené v černém, které bambusovými tyčemi mlátí rytmicky do nějaké nádoby což připomíná bubnování.
Potom začíná slavnostní průvod. Rakve se obřadně nesou za hlasitých projevů diváků přes prostranství až do vesnice a zpátky. Na začátku průvodu jsou slavnostně oblečení váleční tanečníci. Potom vedou nazdobené buvoly. Za nimi nesou nejdříve rakev ženy s bílou stuhou a za ní rakev muže s červenou stuhou. Současně nesou nosítka se soškami tau-tau. Hodně s nimi natřásají, aby si to jako oslavili. Potom nesou další nosítka celé přikrýté černou plachtou. Průvodce nám vysvětluje, že obě nosítka jsou pod tím prázdná, protože oba manželé zemřeli. Kdyby zemžel jen jeden, tak druhý z manželů by se nesl v těch nosítkách. Na konci jsou vedeni zase buvoli. Projdou takto až do vesnice a stejnou cestou se vrací a ukládají rakve na několik dní do speciálně postaveného přístřešku. Tady jsou uloženy do okamžiku, než jsou rakve pohřbeny. 
Oslava většinou trvá 4 dny. Následující dny přichází další rodiny s prasaty, buvoly, probíhá obětování, jen už bez toho průvodu. Součástí obřadu jsou i buvolí zápasy, ale ty jsme neviděli, ty byly až následující den. Mrtví jsou většinou do hrobu dobře vybaveni. Jelikož to vedlo k vykrádání hrobů, něco jako v Egyptě, tak Torajové začali mrtvé skrývat v jeskyních nebo ve výklencích vytesaných do skalnaté přední stěny útesu. Rakve putují hluboko dovnitř a jsou uzavřeny dvířky. Když se tam rakve vkládají, postaví se bambusové lešení, které se následně zboří. Na přední stěně útesu jsou speciální balkony a na nich jsou vystaveny sošky tau-tau. Ty nejvýše postavené osoby se dočkají i vztyčení megalitu na posvátném místě nazývaném rante. Takovýchto míst je v okolí spousta a některé z nich jsme navštívili během následujících dní. Spousta rakví už je hodně starých, polorozpadlých, takže jsou v nich vidět zbytky kostí, lebky apod.
Asi kolem 16 hodiny se vracíme mikrobusem do hotelu. Cestou kupujeme 2 vody za 5,000 Rp. Bylo krásné počasí a tak jsme si zašli zaplavat do bazénu. 
Potom jsem vyprali pár věcí a hráli karty. Předem jsme si v hotelové restauraci objednali na večeři pa´piong (jako byl na pohřbu), ale tentokrát z kuřecího masa se zeleninou vařené v bambusu s rýží. Připravuje se to 2 hodiny. Cena 38,500 Rp. Jako druhé jídlo jsme měli rybu s tradiční černou omáčkou a rýží za 34,000 Rp. K tomu velké pivo 28,500 Rp + 21% daň a celkem to bylo 122,500 Rp. 
Na druhý den jsme si na recepci objednali motorku (automat) za 100,000 Rp / den s plnou nádrží v ceně a nemusíme vracet s benzínem. Půjčení motorky se pohybuje mezi 60-80,000 Rp / den bez benzínu. Dnešní den byl pro mě obrovským zážitkem a zanechal ve mně hodně hluboký dojem. Něco podobného už možná nikdy neuvidím. Některé věci byly pro silný žaludek a někomu to může připadat hodně morbidní, ale jsem rád, že jsem viděl, jak některé kultury stále existují a doufám, že jim jejich tradice hodně dlouho vydrží.
