LETEM SVĚTEM

25.6.2009 - ostrov Bunaken, potápění

Ráno prší, ale už v 7 hodin leze slunce. Počasí jako v tropech. Moře je až u břehu. Na snídani máme dvě palačinky, marmeládu, ananas, banán. Na 9 hodin máme domluvené potápění v Ocean Star - Bunaken Kuskus Resort. Jsme tam o hodinu dříve, protože už na letišti jsem nastavil špatně hodinky :-) A zjistil jsem to až tady po 3 dnech. Ale jak vidět, nic se nestalo. Prostě Asie. Cena za 2 dopolední ponory z lodě vč. kompletní výstroje, vody, čaje, oplatků a banánů na lodi je 45 eur nebo 650,000 Rp. Nechtěli po nás ani vidět potápěčský průkaz. Všechny věci na loď nakládají oni, o nic se nestaráme.
 
Na lodi jsme 3 potápěči, my dva a jeden amík, 2 divemastři a 3 jako doprovod a pomocná síla. Máme v plánu lokality Lekuan I a III nedaleko pláže Lekuan na JZ cípu ostrova Bunaken. Obě lokality jsou vhodné pro denní i noční ponory, čistá voda, mírný proud, vididtelnost do 30 m, použitelná hloubka do 30 m. Plujeme na lokalitu Lekuan 3. Celou výstroj připravili a pomohli nám s nastrojením. My jsme s Martinem měli jednoho divemastra a američan druhého. V 10 hodin jsme skočili do průzračné, křišťálové vody, viditelnost byla 30 metrů a teplota vody 28°C. Měli jsme na sobě pouze krátké shorty.
   
Byl to náš první ponor v moři po těch bažincích co jsou u nás a jedním slovem nádhera. Moc jsem si to sice neužil, protože jsem se hodně soustředil na dýchání, techniku, řízení vztlakuu apod. Vzduch jsme vydýchali za 34 minut a museli jsme bohužel nahoru. Zahlédli jsem velkou murénu, barakudy, krevetky, nahožábré plže. Bunaken je proslulý makroživotem. Podrobnosti ponoru najdete zde.
Přesunuli jsme se lodí o kousek vedle na lokalitu Lekuan 1. Měli jsme pauzu na lodi. Mezitím jsem chvíli šnorchloval. V 11:30 jsme se zanořili podruhé, to už bylo lepší a tak jsme pod vodou vydrželi už 46 minut. Už jsem věděl jak na to. Výhodou bylo, že jsme měli divemastra sami pro sebe. Neustále nás sledoval a ukazovátkem nás upozorňoval, co kde můžeme vidět. Byly to různí dorbní živočichové, nahožábří plži, kterých by jsme si ani nevšimli. Na začátku ponoru jsme viděli želvu karetu obrovskou spící v jeskyni, která vypadala jako kámen. Pak jsme viděli ještě jednu, která se zrovna krmila. Měli jsme štěstí na pyskouna obrovského "Napoleon fish", čtverzubce (Pufferfish), perutýny (Lionfish), drobné krevetky, ostenec běloskvrnný (Clown Triggerfish) a další druh ostence, krásně zbarvený Picasso Triggerfish, mořskou okurku a mnoho dalších. Podrobnosti ponoru najdete zde.

Vracíme se na oběd, který nám přišel vhod. Máme rýži, vaječnou omeletu, zeleninové karbenátky a nějaký pálivý salát. Odpoledne jsme se vydali šnorchlovat na home reef, ale než jsme vlezli do moře tak začalo pršet. Chvíli jsme tam vydrželi, ale pak jsem šli z vody ven. Odpočívali jsme na terase před chatkou, četli si, prostě pohodička v ráji. K večeři nám přichystali výbornou, ale hodně pálivou rybu, rýži, nudle a zeleninu. Pak nás někdo upozornil na hada, který se objevil u kuchyně. Tak všichni ho chtěli vidět. My jsme ho nějak nezahlédli a ani po tom netoužím. Nevím, jestli byl jedovatý, ale i tak jsem měl postaráno o bezesnou noc.

26.6.2009 - ostrov Bunaken

U snídaně si objednáváme přes paní domácí na další den ráno na 7:30 odvoz motorkou do přístavu ve vesnici Bunaken na druhém konci ostrova. Odtud vyplouvá denně v 8 hodin ráno loď do Manada. Cena za odvoz motorkou je 10,000 Rp / osobu. Jdeme si do potápěčského centra vyzvednout potvrzení o zaplacení poplatku za vstup do parku a odznak, který by jsme měli mít stále u sebe. Vracíme se k hotelu a jdeme šnorchlovat. Pak jsme se vydali prozkoumat vnitrozemí ostrova. Vydáváme se napříč ostrovem na druhou stranu na pláž Pantai Liang na západě ostrova. Pláž Liang je nejpopulárnější, ale je tady mnohem více lidí a množství budov než u nás. U nás je takový klid. Není tu tolik stromů a mangrovů a asi sto metrů od břehu je snad nejlepší korálový útes na celém Bunakenu. Skrz ostrov vede úzká cesta pralesem, samé palmy, banány, potkáváme chlápka s mačetou za pasem, pasoucí se buvoly.
      
Přicházíme až k místní škole, asi uprostřed ostrova. Děti jsou zvědavé, asi moc turistů tady nezavítá. Dvě holčičky, které si opodál malují mě učí počítat indonésky do deseti.
 
Všichni lidé jsou hodně milí. Na ostrově neexistuje automobilová doprava, pouze motorky. Cestou zpátky začíná pršet a prší téměř nepřetržitě až do večera. Na chvíli se schováváme pod jeden přístřešek, ale déšť neustává, tak nám nezbývá nic jiného než to dojít v dešti. To by jsme mohli čekat taky bůh ví jak dlouho. Na pokoji balíme bágly a sušíme věci, i když v tom dešti to špatně schne ať už venku nebo uvnitř chatky. Na oběd jsou dva druhy ryb, opět výborné, a to já ryby moc nemusím hlavně kvůli kostem, rýže, salát, a karbenátky jako obvykle. Jídlo je tady opravdu výborné. Servírují to na společných mísách a každý si nabírá na talíř na co má chuť. K obědu nám hrály a zpívaly tři místní děvčata. Zpěv připomíná spíš Polynésii a hráli na podomácku vyrobené hudební nástroje. Celé odpoledne prší, tak není moc co dělat. Zdržujeme se u chatky, čteme si. Už se těším na večeři. Servírují opět výbornou rybu, malé rybky jako sardinky v kokosové omáčce, rýži, salát a drobné hranolky. Přes noc "dosušujeme" u větráku věci. Všechno je tady pořád vlhké.