LETEM SVĚTEM

Neděle 18.12.2005 - Zlatý trojúhelník (Golden Triangle)

Po spánku, konečně stráveném v horizontální poloze a v pohodlí, se probouzíme v 7 hodin konečně vyspalí, zato do pořádné zimy. V průvodcích sice píšou, že tu bývává v noci zima, ale po zkušenostech z Mae Hong Son, kde bylo docela vedro, jsme to nečekali. První noc jsme měli otevřená okna (což jsme nevěděli) a klepali jsme pěkně kosu... Už možná začínáme chápat, proč tady dělají to zimní zboží :-). Vytahuji to nejteplejší oblečení co mám. Jo sever je sever. V „7elevnu" si na dietu kupuju tmavý chleba, který doplňuji černým uhlím. V průvodci píšou, že k pohybu po okolí si lze půjčit motorku v půjčovně Pon Chai naproti Bangkok Bank. Chvíli ji hledáme. Chce po mě pas, ale ne ten náhradní, ale ten s vízem a povolením k pobytu. No to zrovna – nechat tady nějaké bábě pas s vízem a povolením ke vstupu, které se při odjezdu musí vrátit (jinak je opravdový průser..). Jsou tady nekompromisní. Odcházíme najít jinou půjčovnu. Jenže jak zjišťujeme, je to asi jediná půjčovna ve městě. Všude kde se ptáme, každý nás posílá sem. Asi nám nezbude nic jiného, než se vrátit. Dávám teda pas do zástavy a půjčujeme motorku, jak jinak než Hondu za 150 THB. Helmy jsou na nic, špatně drží, a brzdy moc nebrzdí. To zase bude jízda. Cestou nás zastavuje silniční hlídka a chce vidět pas a ptá se kam jedeme.
Vyrazili jsme k jedné zdejší atrakci - Zlatý trojúhelník (Golden Triangle). Je to oblast kolem společného hraničního bodu tří zdejších zemí: Thajska, Mynamaru (Barmy) a Laosu. Tradičně Zlatý trojúhelník znamená rozsáhlou oblast (nějakých 195 000 km²), zahrnující části Thajska, Laosu a Myanmaru, tří zemí „trojúhelníku", kde se tradičně kdysi (i dnes) pěstovalo a vyrábělo opium (proto přídomek „zlatý"), dnes se tímto pojmem myslí zejména (pro turisty) onen přesně stanovený hraniční bod, kde se setkávají hranice těchto zemí. Je to městečko Sop Ruak. Avšak nečekejte, že po příjezdu do městečka spatříte průvody pašeráků drog, narkomanů, či dokonce maková pole. Naopak. Je to krásné poetické místo. Strávili jsme zde skoro celý den (vyrazili jsme pozdě) a bylo se furt čím kochat, i když je to pořád stejné. Hrozně se mi tam líbilo. Už ten hraniční bod je docela zajímavý.
V místě střetu těchto tří zemí se totiž stéká řeka Ruak s řekou Mekong, jeden břeh patří Thajsku, druhý břeh patří Laosu a mezi ně, právě mezi řekami Ruak a Mekong, je vklíněn Myanmar. Prostě krása. Jistou zajímavostí je, že na územi Myanmaru je postavené kasino, kam chodívaji hrát Thajci, poněvadž hazardní hry jsou v Thajsku zakázány, aspoň tak nám to tam kdosi místní vysvětlil. Staví se zde i luxusní hotely, jejichž spoluvlastníkem je drogový král Khun Sa.
Řeka Mekong je hodně široká a taky hodně špinavá. Prý je 10 nejdelší na světě, něco kolem 4000 km. Kotví tu spousta lodiček, na kterých se můžete nechat povozit po „Zlatém trojúhelníku".
Sop Ruak je v podstatě jedna hlavní ulice, kolem které jsou stánky se suvenýry, občerstvovačky a nově rostoucí domy. Mohutně se tu buduje. Usedáme k jídlu do místní hospůdky - já si dávám jenom holou rýži kvůli svým zažívacím potížím (10 THB). Trochu si ji ochucuji sójovou omáčkou, aby se todalo sníst. Po jídle jdeme dál až na konec hlavní ulice k jakési "slavobráně", která je jakýmsi oficiálním středem Zlatého trojúhelníku, kde odháníme místní děti, navlečené do lidových krojů, které chtějí za úplatu pózovat u slavobrány.
Pak zjišťujeme, že jsme vůbec nezahlédli ono slavné Muzeum Opia. Cestou zpátky nás dobrotivce odchytávají nějací školáci s dotazníky. Souhlasíme s jejich vyplněním, ale to ještě netušíme, že nás čekají 2 stránky otázek. Na oplátku za naši námahu nám prozrazují, že okolo muzea už jsme šli. Cestou kupuji doutníky z Barmy, 50 kusů za 50 bahtů.
Jdeme tedy zpět a vida, muzeum opia (Opium Museum - 212 House of Opium) nacházíme. Cedule jak vrata hned u cesty. Jenže my jsme před tím šli radši do hospody a pak vyšli až za cedulí. Vstupné bylo snesitelných 20 THB. Otevřeno mají denně od 7 do 19 hodin.
Ne že by mě bralo opium, to ne, ale je to hezky udělané a člověk se tam i něco doví. Jsou tam dokonce hned tři legendy, dvě od kmene Akha a jedna od kmene Lua, jak podle nich vzniklo opium respektive tabák.
Podle první legendy o původu opia kmene Akha prý před mnoha a mnoha lety žila mladá dívka. Byla tak překrásná, že měla spoustu nápadníků. Mezi všemi těmi nápadníky ji zaujalo sedm mužů. Jednoho dne ji přišlo všech sedm mužů požádat o ruku. Dívka si ale nechtěla vybrat žádného z nich ze strachu, aby ostatní nebyli smutní, či aby někdo nežárlil. A tak se rozhodla rozdělit svou lásku mezi všech sedm mužů. Přestože věděla, že ji to zabije, byla ráda, že se může takto obětovat. Když už to ale nemohla vydržet, požádala o smrt a převtělení v krásnou květinu. Před smrtí řekla svým blízkým, ať se dobře starají o její hrob, na kterém z jejího srdce vyroste krásná květina. Řekla, že kdokoliv ochutná mízu z této květiny, bude ji mít rád a bude chtít stále víc, ale že to také přinese krom dobra i zlo."
Jiná Akha legenda vypráví, že před mnoha lety žila mladá Akha dívka, která byla velmi krásná, ale tak zapáchala, že žádný muž nemohl přijít do její blízkosti. Měla tudíž tak smutný a osamělý život, že zemřela se zlomeným srdcem. Před smrtí ale měla přání a požádala své spoluvesničany, ať se starají dobře o její hrob. Později z jejího hrobu vyrostla krásná květina. Když kdokoliv vyzkoušel její mízu, chtěl to zkoušet stále znovu a znovu, ale tato míza bez ohledu na poskytování úžasné rozkoše, rovněž působila strašné utrpení."
Podle kmene Lua před mnoha lety zemřela stářím jedna velmi stará žena. Než zemřela, požádala, aby byla pohřbena blízko rušné křižovatky. Po jejím pohřbu se objevily na jejím hrobě dvě tabákové rostliny v místě jejích ňader a opiová rostlina vyrostla z krajiny stydké. Vesničané uviděli tyto dvě podivné rostliny a ochutnali je. Od těch dob je náklonnost k tabáku mnohem větší než k opiu a z tohoto důvodu se pěstuje a kouří tabák. Přednost tabáku byla proto, protože pocházel z ňader staré ženy a tudíž děti, když přestaly být kojeny mlékem, místo toho kouřily tabák.
Tolik tedy aspoň něco k legendám. Jinak jsem taky zíral, jaké úsilí tomu opiu zdejší kmeny věnovaly (a zřejmě stále věnují). Krom toho, že ho zde "vynalezli", tak si kvůli němu začali konstruovat nádherné opiové dýmky (stříbrné, nefritové a slonovinové) či váhy, kterými opium vážili a kšeftovali pak (asi) s ním, zavedli si i nějaké měrné jendotky apod. Jsou tady vystavené nádherně vyřezávané skříňky na opium, závažíčka z bronzu a mosazi ve tvaru zvířat – od slonů, labutí a králíků až po spící kachny. Člověk by nevěřil, kolik vynálezů takové opium může způsobit. A taky měli speciální opiové polštáře, což jsu opravdu zvláštní polštáře, vyráběné buďto z kůže, dřeva a nebo porcelánu. Píšou tam, že to příjemně chladí. U kouření opia se totiž (asi) leží ("znalci" drogové problematiky mi prominou případné nepřesnosti), proto ten polštář, na který si poživač opia pokládá při kouření hlavu. A taky tam píší, že ačkoliv se zdá být nepohodlným, po vykouření opia se kuřák na polštáři cítí jako v oblacích ;-).
No, a pak je tam taky v muzeu návod pro chemiky jak vyrobit heroin a morfium a taky figurína chlapíka za mřížemi :-). Určitě stojí za návštěvu.
Taky se zde dočtete o tzv. giant Mekong cat fish (sumec, thajsky pla buk) – největší sladkovodní rybě na světě, která žije v Mekongu, dosahuje délky až 3m a váží 200-300 kg.
Po prohlídce muzea rozmýšlíme, co v tom děsném horku podnikneme dál. Kousek od tohoto místa se nachází 1200 let starý chrám Wat Phra That Phu Kao, vypínající se na malém vršku nad vesnicí odkud se naskýtá opravdu ničím nerušený výhled.
Nasedáme na motorku a jedeme do vedlejšího města Chiang Saen, kde navštěvujeme chrámy Wat Phra That Chedi Luang (kdysi hlavní chrám ve městě) a vykopávky chrámu Wat Pa Sak, ale za moc to nestojí, takže se vracíme zpátky. Zastavujeme se u jednoho stánku, kde nám předvádí rituál přípravy čaje a dává nám ochutnávat různé druhy. Jsou moc dobré. Nejdříve se uvaří voda a všechny šálky se jí přelijí, aby se nahřály. Potom do konvičky dá sypaný čaj a zalije horkou vodou. Hned nalije slabý odvar do skleniček a doplní konev vodou a nechá luhovat. Potom vodu ze skleniček vyleje, za pomocí dřevěné pinzety a přes sítko nalije do malých úzkých šálků a přiklopí šálkem, ze kterého se potom pije. Pak se to otočí a pomalu vytahuji uzký šálek a přelívám do druhého šálku. Úzkou nádobku 3x ovoním, nechám páru působit na oči, dělám si masáž spánků, čela líce, krk, válím mezi dlaněmi. Teprve teď se napiju čaje. Nakonec si za 250 THB kupuji porcelánovou čajovou soupravu, akorát jsem moc zvědavý, v jakém stavu to dovezu domů.
Už za tmy (tradičně) se vracíme do Mae Sai. Kupujeme benzín do plna za 60 THB, asi 2,5l. V „7elevnu" si kupuji marmeládu, chleba a nezbytný toaletní papír. Na hlavní ulici, kde probíhá každý večer večerní trh si kupuji trs banánů za 15 THB a čaj Oo-lang za 25 THB.

výdaje