LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 22.12.2005 - Plavba na ostrov Koh Tao

Vstáváme už ve 4:45, protože v 5:30 jsme měli odjet slíbenou dopravou do přístavu na loď na ostrov Koh Tao. Dodávka songthaew pro nás přijela jak slíbila. Popotáhl nás ale sotva pár metrů (přičemž předtím posbíral ještě pár lidí v okolí) a vysadil nás u nějakého baru s internetem, kam jsme mohli dojít klidně i pěšky a kde nám řekl, že si máme vysednout a že v 6:30 pro nás přijede autobus. Takže klasika - bába z cestovky dohodila majiteli baru klienty, kteří neměli půl hoďky co dělat a tak si dali u něj snídani a někteří seděli na internetu. Snídám 6 suchých buchet. O půl sedmé přijíždí autobus a pak už jsme tedy vyrazili do přístavu Thung Makham Noi Bay (25 km od města), kde nás čekalo moře s vlnami a rychlý katamarán, kterým jsme měli cestovat. Celou cestu pršelo. Moře vypadalo z břehu relativně v pohodě. V pokladně vyměňujeme voucher o zaplacení za lístky na loď a každý dostává lepící kolečko, které si má přilepit na bundu, aby bylo jasné kam pluje, protože loď dále pokračuje na ostrov Koh Phangan a Koh Samui. Ovšem vůbec nedrží, takže než člověk došel po asi 200 metrů dlouhém molu k lodi, byl naskrz promočený a nálepka sotva držela.

Na palubu nám musí pomáhat, abychom s těmi bágly neskončili v moři. Jen co jsme nasedli do lodi (do první řady), pochopili jsme, že bába z cestovky asi moc nekecala s těmi velkými vlnami... Vyplouváme v 7:10. Stevard roznáší sáčky, kdyby někomu NÁHODOU bylo špatně. První půlhodina byla ještě v pohodě a když loď poskočila ve vertikálním směru určitě aspoň o tři metry a my se přidržovali sedadla, abychom neposkočili do stropu, tak jsem z toho měli ještě prču. Házelo to s náma všemi směry a bylo to vcelku zajímavé. Po té první půlhodině už Radim (někdo i dříve) věděl, že začíná být zle a pochopil, proč tady obsluha poskakuje s igelitovými pytlíky. Když to zestručním, zbytek plavby, což nebyla podle původního plánu už jen hodina, ale díky vlnám

další dvě a půl hodiny, Radim celý prozvracel a pomalu ani nevěděl, jak se jmenuje, čímž trhnul veškeré své "blicí rekordy". Štěstí, že pan s pytlíčkama (a blitíčkama) kmital jako hodinky :-). Mi zrovna taky není nejlíp, zvedá se mi žaludek, ale naštěstí to rozdýchávám. Spíš je mi zle z toho, jak zvrací všichni kolem mě. Horská dráha je proti tomu šuviks. Pro pobavení nám pouštěli video v angličtině s thajskými titulky, ale většina cestujících na to neměla ani pomyšlení. Museli se soustředit na jiné věci. Když jsme v 10 hodin konečně dorazili na Koh Tao, Radim se asi podruhé narodil. Tahle jeho premiérová mořská nemoc byla opravdu výživná.

Po příjezdu na ostrov když jsme se vymanili z dosahu naháněčů ubytování, Radim polapal trošku čerstvého vzduchu a vydal se rychle hledat nějaké WC, nejlépe evropského typu :-), což se mu naštěstí brzy podařilo v nedaleké restauraci. Aspoň v tomhle je ten turistický ruch přínosem - přináší evropská WC :-). Já, který jsem jako jeden z mála (kupodivu) přežil dopravu na ostrov bez úhony a beze ztráty kytičky :-), jsem měl "bezva" nápad, že když je tak hnusné počasí, že se raději rovnou přesuneme na vedlejší ostrov Koh Samui, což Radim "s díky" odmítnul (a zamítnul), protože byl rád, že tu cestu vůbec ve zdraví přežil (pokud se to tak dá vůbec nazvat). V „7elevnu" ve městě Mae Haad, kde je i přístav, je vyprodané pečivo, buchty, dokonce když si chci dát oblíbený hot-dog, nemají rohlíky. Po těchto zážitcích už nic nebránilo tomu, abychom se vydali shánět nějaké ubytování. Samozřejmě jsme opět narazili na řadu dobráků, kteří nám chtěli pomoci a nabízeli místa za více než dvojnásobné ceny než kdekoliv jinde předtím po celém Thajsku od Chumphonu nahoru. Odebrali jsme se proto kousek dál od přístavu a Radim čekal s batohy ve společnosti třínohého psa, až něco seženu. Bohužel se ukázalo, že to nebude tak jednoduché a že dva a půl až trojnásobná cena oproti zbytku Thajska je ještě poměrně dobrá cena. To nás opravdu zaskočilo, ale množství "bílých" na ostrově tomu napovídalo. Hledám letovisko Coral Brach, o kterém v průvodci píšou, že je levné. Po hodině zjišťuji, že už patří k Sensi Paradise Resortu, jednomu z nejdražších a nejkomfortnějších míst na ostrově. Nejlevnější ubytování tady stojí 900 THB. V dalším resortu Charm Churee Villa 3600 THB/noc. Slečna na recepci mi to zdůvodňuje klimatizací, lednicí, horkou sprchou a výhledem na moře. S díky odmítám. V Jansom Bay Bungalows sice mají nocleh za 400 THB, ale pro změnu je to děs a hrůza, studená sprcha, kamenná podlaha v koupelně, hnusné ušmudlané postele, stojací větrák, žádné sítě proti komárům a hlavně elektrika je k dispozici pouze od 6 večer do šesti do rána. Nevzdavali jsme se ale a i když to trvalo hodně dlouho (asi 2 hoďky), nakonec jsme našli skvělé ubytování, za 350 THB na noc za útulný jednolůžkový pokoj v Save Bungalows. Za 400 THB má se dvěma postelema a za 350 THB s jednou postelí, ale tak širokou, že by se na ní vyspali i tři. Za klíč se platí vratná kauce ve výši 100 THB. Zajímavá je cedule, na které je napsáno „neprší, šetřete vodou". Konečně bydlíme a dokonce i s roztomilým gekonem :-), který se nám jinak na všech ubytovnách doposud úspěšně vyhýbal. Je to pro člověka neškodná tropická ještěrka (4-10 cm dlouhá), která se plazí vzhůru po zdech i po stropech místnosti (převážně v noci), kde chytá hmyz včetně moskytů. Pro tuto vlastnost ji můžeme mít i rádi. A pak věřte Thajcům, že nikde nic levnějšího není :-). Navíc všechno je čisté, ručníky, sítě, větrák, klasické WC a sprcha, a hlavně elektrika nonstop. Je to jedno z nejlepších ubytování, jaké jsme doposud měli.

Ze všeho nejdřív se jdeme najíst do restaurace v přístavu s výhledem na moře. Dávám si rýži s ananasem a kuřecím masem a výborný ananasový džus, to vše za 90 THB. Chtěli jsme si půjčit kolo a projet se po ostrově, ale žádné jsme nesehnali. Tak jsme prošli pobřeží, na kterém jsme přistáli. Ostrov je totiž maličký a dá se během jednoho dne obejít kolem dokola. Má asi 21 km2, takže opravdu pohodička. Ovšem pobřeží, které jsme procházeli, nebylo zrovna příliš vzhledné, byli jsme na jakési označené vyhlídce a u kostry velryby, ale ani jedno nestojí za nějaké velké komentování. Hodně dělalo i to počasí.

Nohou zkouším teplotu moře, ale na koupání to moc není. Cestou si kupuju malý Sprite za 22 THB, 7 pohledů ostrova a smaženou palačinku s banánem, medem a čokoládou za 25 THB. Trošku zklamáni tímto poznáním jsme se rozhodli, že se na druhý den přesuneme na ostrov Koh Samui, i s ohledem na to, že už nezbývalo příliš času do odjezdu a už jsme moc nechtěli jezdit stále z místa na místo a chtěli jsme někde zakotvit a tam si to trošku užít. Večeři si dáváme v Tatoo Bar Restaurantu, kousek od místa kde bydlíme. Majitelem je nějaký cizinec. Sedí se u nízkých stolů na zemi na takových speciálních rohožích s opěrkami (něco jako polštáři). Dávám si jídlo s názvem Massaman s kuřecím masem. Je to taková krémová šťáva, v tom maso a brambory. Celkem pálivé, ale výborné. K tomu rýži a malé pivko. Celkem za 150 THB. Ono vůbec na ostrově je všechno dražší. Dokonce i náš oblíbený „7eleven", kde jinak vesměs po celém Thajsku byly ceny stejné. Tady se všechno bohužel musí dovážet z pevniny trajektem.

výdaje