LETEM SVĚTEM

Úterý 27.12.2005 - Plavba na ostrov Phi Phi, procházka kolem ostrova

Ráno jsme vstávali v 6:30 na budíka, abychom všechno stihli. Hlavně se sbalit, posnídat a ještě sehnat lístek na loď na ostrov Phi Phi. V 8 ráno jdeme do cestovní agentury, která patří k restauraci, kde jsme včera byli na toho žraloka. Za 350 THB na osobu kupujeme lístek na loď. V 8:30 máme být před restaurací odkud nás má vyzvednout odvoz do přístaviště. Před restauraci jsme dorazili právě v 8:30, nicméně jsme předpokládali, že údaj "8:30" je thaitime, takže jsme si chtěli ještě v "7eleven" koupit vodu. Jenže ouha, asi když jde o peníze, tak se i v Thajsku používá něco jako "germantime" - náš busík dorazil na minutu přesně, naložil nás a jelo se. No, ono to spíš bylo zběsilé popojíždění nahoru a dolů naší ulicí - dokonce jsme po nějaké době zastavili znovu u našeho guesthousu pro nějaké další farangy! Jenže stihnout koupit vodu by byl risk - někde jsme stáli třebas 5 minut, jinde zas jen minutu. Evidentně jsme si tenhle výlet koupili jako první a všichni ostatní kupovali po nás. Konečně opouštíme naši ulici a jedeme do přístavu. Nalepili na nás oranžové nálepky. Někteří mají nálepky modré, což jak později zjišťujeme je pouze jednodenní výlet na ostrov Phi Phi Leh. Naloďujeme se na Ao Nang Princess, na kterou se prý vejde až 350 lidí. Většina nastupujících i z ostatních pick-upů má oranžové samolepky, "modráků" je míň. Konečně vyplouváme - je asi deset minut po deváté a usedáme do podpalubí. Hodně lidí sedí na palubě, nohy volně přes palubu. Pozorujeme moře, rybářské loďe, ostrůvky a nádherné útesy. Zastavujeme poblíž pláže Hat Railae, odkud na malých lodích připlouvají a nastupují další cestující. Míjíme ostrov Poda, Kuřecí ostrov (Chicken Island), který se překvapivě jmenuje podle skály ve tvaru kuřete.

V 11 hodin připlouváme do přístavu Ton Sai na ostrově Phi Phi Don, kde vystupuje většina cestujících, prostě všichni s oranžovými nálepkami, stejně jako my. „Modráci" pokračují dál.

Ko Phi Phi je vlastně tvořeno dvěma ostrovy - Ko Phi Phi Don, který je obydlený a na který se jezdí zejména ve vánočním období, alespoň soudě podle náporu, který jsme tam v tomto období zažili, a Ko Phi Phi Leh (lze najít různé transkripce tohoto názvu), který leží opodál a není obydlen (není tu pitná voda) a je hlavně "proslaven" tím, že se zde točil film "Pláž" s Leonardem di Capriem, který prý za moc nestojí :-), ale to nemůžu posoudit, neb jsem ho neviděl. Nějaký pokec o filmu, kdo ho neviděl stejně jako já, jsem našel na webu, takže si můžete přečíst aspoň v kostce děj:

http://www.kinomol.cz/clanek-2004112201

Je tady překrásně. Už z mola jsou vidět v průzračné vodě pestrobarevné rybky. Vždyť taky ostrovy jsou vyhlášeným rájem pro potápěče. Po molu běhají naháněči a volají něco jako "vo bou, vo bou? ló bí, ló bí?", což má být opakované "want boat? Long beach?", čili něco jako "chtít loď? Dlouhá pláž?".

Po příjezdu nás čekal tradiční rituál se sháněním ubytování a různými naháněči, kteří nás opět vehementně utvrzovali v tom, že zde nic levného nenajdeme. Což se nakonec ukázalo víceméně pravdivě a tak jsme se nechali jedním uháněčem uhnat :-) a vzali pokoj za 700 THB na noc v P.P. Andaman Legacy. Všechny levné jsou obsazené, a co by se nám líbilo, tak stálo od 1000 bahtů nahoru. Tohle místo (míněno celý ostrov Ko Phi Phi Don) v tuto dobu bylo opravdu tím nejdražším, co jsme v Thajsku zažili. Od prvních chvil na Phi Phi cítím, že jsme tu proto, abychom byli odráni. Našli jsme později sice jeden pokoj za 400 THB na noc, ale to byly čtyři holé zdi a cosi, na čem se dalo snad ležet. To bylo fakt drsné, za to bychom nedali ani 50 THB... Naše ubytování za 700 THB ovšem taky nebyl žádný přepych. Prostředí pěkné, s bazénem, posilovnou, ale pokoje nic moc. Žádný nábytek, jedna postel vysoká od země aspoň 2 metry :-), studená sprcha (to by v tom horku až tak nevadilo). Aspoň že tu bylo evropské WC a větrák. Ale co mě nejvíce překvapilo, chyběli v pokoji elektrické zásuvky.

A tak jsme na druhý den hledali něco jiného. Nakonec jsme se ubytovali mezi dvěma zálivy ostrova kudy se rok předtím přehnalo tsunami :-) (zálivy mají tvar trošku připomínající proti sobě obrácené dvě písmena "U", viz třeba tahle mapka.

Kdyby to zase přišlo, tak bysme měli exkluzivní výhled z první ruky :-). Ale tak exkluzivní výhled to nebyl, protože jsme našli i zařízení, které bylo tsunami už jednou spláchnuté a obnovené, takže ti to měli ještě lepší :-). Kupodivu tam bylo plno a lidi asi neměli příliš strach. Ono to asi bylo podpořeno i nižší cenou a kdyby nebylo plně obsazeno, tak jsme to asi taky prubli :-).

Když píšu o tom tsunami, tak krom toho nejvíce postiženého místa mezi dvěma zálivy nebylo ani moc poznat, že se tam něco hrozného ještě před rokem událo. A kdyby tam nebyla stavební uzávěra, jak jsme se později dověděli, tak by možná nebylo poznat ani nic tam. Lidé se snaží svým způsobem na tu tragédii zapomenout a jít dál, hledět do budoucnosti, i když tu minulost samozřejmě z hlav vymazat nemůžou, což zejména v tom vánočním období, kdy se to stalo, bylo vidět - pořádaly se různé vzpomínkové akce, na stromech visely různé letáky apod.

Na Ko Phi Phi Don jsme setrvávali skoro až do konce pobytu, do 31.12., a víceméně jsme tam už jen tak lenošili.

Nejdříve jsme vyrazili na oběd do restaurace poblíž přístavu. Můžete zde vidět i značky, znázorňující kam až dosahovala voda při loňské katastrofě. Dávám si sodu s citronem a smažené mušle se zázvorem a bílým vínem za 80 THB a k tomu rýži za 15. Vypadaly velmi dobře (zeleně :-).

I Radim na ně měl chuť, ale měl chuť i na spoustu jiných věcí, takže odolal, což se ukázalo později jako docela štěstí. Sice jsem si mušle velmi pochvaloval jako nic předtím, ale nebyly bohužel už asi čerstvé nebo dobře tepelně opracované a dostal jsem z nich nakonec otravu (s teplotami kolem 39 °C), což mi umožnilo na druhý den poznat další nemocnici v Thajsku :-), tentokráte na Ko Phi Phi Don. Zážitek to byl zajímavý, neboť nemocnice byla taky vyplavena tsunami a díky tomu téměř nefunguje, jen v jakémsi nouzovém režimu tu zprovoznili pár místností, díky čemuž mi patrně ani nemohli udělat test na malárii, což bylo jedno z možných podezření mého problému, když jsme ještě nevěděli, že jsem se přiotrávil :-). Sepsali se mnou kartu, změřili mi tlak, jo a dělali mi legračně test na horečku dengue. Na paži mi navlékli manžetu, která se používá k měření tlaku, a nafoukli ji. Po pěti minutách, když už mi ruka pomalu modrala :-) za mnou přišla sestřička podívala se na ruku a jen stroze řekla "Test OK", aniž bych tušil, co se vlastně děje, protože mi nic o "testu" neříkali. Tak jsem se po tom pídil a dostal odpověď, že "Dengue fever test OK" :-). Docela by mně zajímalo, jak na to z toho měření "tlaku", či co to dělali, přišli, protože horečka dengue je virové onemocnění... Tohle byla asi jediná pochybná nemocnice v Thajsku (a věřte mi, vím, o čem mluvím, navštívil jsem jich celkem šest :-). Myslím si ale, že i tady se o mně starali, akorát prostě měli smůlu, že do toho zasáhla příroda se svým tsunami a nemohli tak poskytnout plný servis... Ale zato když jsem ležel na lehátku s tou gumou na ruce, měl jsem krásný výhled z otevřeného okna na moře. Když mě doktor poslouchá, tak se zase pro změnu z jiného lehátka dívám do restaurace. Zajímavé. Ptal se mě co jsem jedl a tak. Nakonec z něj vypadl konečný verdikt, že je to bakteriální infekce z jídla, nejspíš z těch mušlí a že horečka se může objevit 1-3 hodiny po jídle. Říkal, že nemím jíst žádné mořské plody, pálivá jídla, pouze rýži a rýžovou polévku. Na teplotu mám brát paralen. Pak mi dal antibiotika na infekci (2 denně ráno a večer při jídle), potom něco proti pocitu na zvracení, cosi na žaludek a rozpustný pomerančový prášek na doplnění soli. Za vyšetření včetně léků platím 500 THB.

To jsem ale trošku odbočil. Po obědě jsme přešli šíji, která spojuje záliv Ton Sai se zálivem Loh Dalum a prošli pláž Ao Loh Dalum, kde je nejvíce poznat následky tsunami.

Chvílemi je to naprosto otřesný pohled. Ani ne tak na zničené domy a palmy respektive místa, kde kdysi cosi stálo (takové newyorské "Gran Zero"), ale na fotografie zde zahynulých, vzkazy jejich blízkých a spousty květin. Jak se dozvídáme od místních, vlny dosahovaly osmi metrů, což je dobře patrné na vrcholcích palem. Respektive zůstaly už jenom pahýly.

Je zde strom, kolem kterého je umístěna spousta květin, hořících svíček, vzkazů a fotografií obětí loňské katastrofy. Taky si zde můžete prohlédnout fotografie resortů jak vypadaly před tsunami a po tsunami. Některé to smetlo úplně. Úplně mě mrazilo z toho v zádech. Hrozný pocit.

Ale viděli jsme i plán nové výstavby.

Pak jsme si "vyšlápli" na 186 m. n.m. vysokou vyhlídku na oba dva zálivy ostrova Ko Phi Phi Don. Spousta schodů nám dala zabrat, ale výhled stojí za to. Z místa je opravdu nádherný rozhled a když je ještě pěkné počasí, jako právě dnes, tak Vás to úplně pohltí.

V kavárně, která se nachází přímo na vrcholu doplňuji zásoby vody (20 THB) a video CD se záběry z tsunami za 100 THB. Jsem zvědavý co na tom bude.

Pokocháni jsme pak sestoupili prudkou cestou na druhé pobřeží k pláži v zálivu Ao Lanti (Rentee), kde jsme potkali i jakéhosi Čecha :-). Najdete zde pár usedlíku národa chao ley, neboli mořských cikánů.

Nechtěli jsme se ale vracet stejnou cestou a tak jsme se rozhodli ostrov obejít a vrátit se přes záliv Ao Loh Moodii a tzv. Dlouhou pláž (Hat Yao). Cesta tudy sice nevede, ale místní tvrdili, že se tudy dá za odlivu projít. Takže jsme to riskli. Kráčeli jsme po pobřeží, cestičkama necestičkama a místy jsme se museli brodit i mořem, protože to opravdu jinudy nešlo, což dávalo tomuto výletu takový trošku punc "dobrodružství". Když jsme se pak blížili k ubytovně, byli jsme ještě odměněni nádherným západem slunce, který byl takovou hezkou tečkou za výletem.

Radim si ještě kupujeme pohled a kokosový ořech z chlaďáku za dvacku. Dědek je nerudnej, ale špičku ořechu ufik zručně a brčko dal, tak co.

Dostávám zimnici, mám horečku 38,7°C, je mi na zvracení tak si beru Paralen a ulehám do postele. Doufám, že ráno to bude dobré.

výdaje

Středa 28.12.2005 - Ostrov Phi Phi Don

Ráno vstáváme opět do spolehlivě slunečného dne kolem osmi. Cítím se dobře. Není mi sice zima (Paralen asi zabral), ale jsem hrozně slabý a mám hlad. Na snídani si kupuji dva skořicové šneky v místní pekárně, jeden koblih a jeden rohlík zapečený se šunkou a sýrem, celkem za 70 THB. Radim to řeší obloženou, tuňákovou bagetou. Patří mezi dobroty, i když ne zrovna místní, ale určené převážně pro mimoasijské jazýčky. Lehce osmažené bagety s tuňákovou rybí konzervou, majonézou a nějakou tou zeleninkou tady prodávají na každém kroku. Mají i jiné varianty baget, ale tahle tuňáková byla asi nejlepší.

Vyrazili jsme teda najít nové ubytování jak jsme již předeslal. Ale všude je (vůbec ve všech turistických centrech) poměrně draho - zhruba dvojnásobné ceny oproti zbytku Thajska. A to se netýká jen ubytování. Nakonec nacházíme Mr. Jong´s Guest House. Má to sice za 800 THB, ale nesrovnatelně lepší než to co máme teď. Dvě ratanové postele, skříň s věšáky, stůl, židle, lampy, větrák, ručníky, deka, studená sprcha, ale tekuté mýdlo, klasické wecko, toaletní papír. Všechno je čisté. Okna jsou ozdobena závěsy. Blokujeme si to, aby nám to nevyfoukli jiní farangové, kteří za chvilku dorazí s přívalem lodí a vracíme se pro věci. Radim jde první a já čekám v pokoji, kdyby to náhodou obsadil, ať se předčasně nevystěhujeme, a nebydlíme potom třeba na pláži. I to by nemuselo být špatné.

Když se ubytujeme, měřím si teplotu (zase 38,3°C). To není samo sebou. Radim jde na oběd a na pláž do zálivu Ao Ton Sai a já místo toho se odhodlávám jít k lékaři. Už v tom mám praxi. Jak jsem tam dopadl jsem popisoval už včera. Cestou zpátky dokupuju 2 litry vody na ten šumák, co mi předepsali a trs banánů.

Pak se vracím na pokoj a odpočívám.

Na ostrově nejsou žádné nebo téměř žádné silnice. Jediným rušným místem, kde jsou i asfaltované uličky, je právě vesnice Ton Sai, rozprostřená na šíji (charakteristické pro Ko Pi Pi) mezi téměř symetrickými zálivy Ton Sai a Loh Dalum (kde jsme ubytováni). Tam je obchodní srdce ostrova, tam je rušno, spousta restaurací, barů, penzionů, tam jsou obchody, turistické kanceláře a tržiště.

Všude je spousta potápěčských center. V jednom dokonce inzerují, že mají českého instruktora. Vesnička ovšem není nejpřesnější popis. V centru je to spleť úzkých uliček, kde je obchod vedle obchodu. Ale ani tam nejezdí žádná auta.

Zbytek ostrova buď tvoří nepřístupné skály (jako celý jihozápadní cíp) nebo je pokrytý džunglí, kterou vedou stezky, spojující vesnici Ton Sai s několika blízkými plážemi. Zbytek pláží je přístupný jen dopravou po vodě, neboť stezky tam nevedou nebo jsou zarostlé.

Když se Radim vrátil od moře, jdeme na večeři. Dle rady lékaře si dávám hustou rýžovou polévku se zeleninou a docela jsem si ji oblíbil.

V každém druhém baru či restauraci je televize kde dávají buď fotbal (anglická liga, atd.) nebo filmy. Co budou pouštět a v kolik je vypsáno na tabuli před restaurací. Nepochybuji o tom, že s autorskými právy si tady nikdo velké starosti nedělá. Už od včerejška mě trápí nějaké střevní problémy, tak nasazuji tablety a kupuji si chleba za 25 THB. Ale je dvakrát větší než ten, který jsem si kupoval předtím za 20 THB.

Čtvrtek 29.12.2005 - Ostrov Phi Phi Don

Probouzíme se 8:40, teplota klesla na 37,3°C, takže vzhůru na pláž. Nevím sice jestli dělám zrovna nejlíp, spíš bych měl ležet asi v posteli, ale být na Phi Phi a proležet to? V žádném případě. Slunění jsme se oddávali na pláži v zálivu Ao Loh Dalum, je tady průzračná voda o teplotě asi 30 stupňů Celsia. Úplně mě to nadchlo. Uvědomujeme si, že to, co jsme říkali na Ao Phra Nang na Krabi, tady platí ještě mnohem více. Odteď už se nám nikde jinde u moře nebude líbit.

Beru si lehátko se slunečníkem, abych byl aspoň ve stínu,když už jsem tady. Až teprve kolem poledne přišel nějaký borec vybírat poplatek. Tak jsem mu dal 40 THB a ležel dál.

Zajímavé je, že je tady opravdu velmi pozvolný sestup do moře a musíte ujít desítky metrů, než se dá začít aspoň trošku plavat, což mi ovšem moc nevyhovovalo. Je tady spousta korálů, takže si musíte dávat bacha, aby jste na ně nešlápli. Netradiční pohled byl, když nastal odpoledne odliv. To se moře od pobřeží vzdálilo opravdu snad sto metrů, to jsem ještě nikde jinde neviděl, takový znatelný úbytek vody. Prý je to příznak tsunami :-), ale naštěstí nepřišla. Odliv za sebou zanechal dlouhý pás pokrytý vodou nasáklým pískem.

Pozorujeme jak jedna paní vyrábí přímo před našima očima banánový šejk. Příprava je velice snadná: 1 banán, 1 nebo 2 lžíce jakési cukrové vody, spousta ledu, salko. To se krátce rozmixuje a je to. Podává se s brčkem a dlouhou lžičkou, nebo s brčkem zakončeným na jedné straně jakoby lžičkou. Někdy jen s obyčejným brčkem.

Houpu se v houpací síti, prostě balada.

Ve tři hodiny už máme slunce dost a odcházíme na pokoj. Už na sobě cítím účinky „Oskara". V pět odpoledne mám zase zimnici a teplotu 38-39°C. Teď nevím jestli to je ze slunka nebo ještě pořád ty mušle. Radim jde na večeři sám. Odbíhám si jenom koupit chleba a vodu. Dopuju se Paralenem a ostatními léky a jdu spát. Probouzím se ve čtvrt na jedenáct a to už mám pro změnu jenom 36,8°C. To si se mnou pěkně zahrává.

Při večerní procházce Radim potkal prvního vzteklého Thajce (naštěstí za celou dobu pobytu byli jen dva). Když kráčel podél pobřeží, díval se, jak tam cvičí na thajský box. Vytáhl foťák a koukal se skrz objektiv, jestli by stálo za to udělat nějakou fotku. Zmerčil ho jeden kickboxer a domníval se, že fotí. Vztekle mu začal zakrývat objektiv, rozčiloval se a nenechal si vysvětlit, že za prvé nefotí a za druhé, že kdyby fotit chtěl, tak se určitě zeptá, jestli si je tam vyfotit může, protože to ostatně dělává vždycky... Byl to prostě ubožák.

Na druhý den jsme měli v plánu jet na jednodenní výlet na vedlejší ostrov Phi Phi Leh. Ale za těchto podmínek to odmítám. Radim si tedy kupuje zájezd sám pro sebe.

Pátek 30.12.2005 - Phi Phi Don, Radimův výlet na Phi Phi Leh

Zatímco já ležím v posteli a baštím další léky, co mi naordinovali :-), Radim se připravuje na šnorchlovací výlet.

Ono tam jezdí více typů lodí. Větší a menší. Nebo, chcete-li, pohodlnější a méně pohodlné. S těma méně pohodlnýma jsme už měli dost zkušeností a tak si Radim zaplatil tu větší a pohodlnější, což se zrovna ukázalo posléze jako ne úplně vyhodné. Loď byla sice pohodlná, ale díky tomu, že byla větší, tak je nikdy nemohla dovézt až přímo na místo při projížďce kolem přilehlých ostrovů včetně Ko Phi Phi Leh a v úvodu zmíněné proslavené pláže Maya, takže vždycky kotvili pár metrů až desítek metrů od pobřeží a člověk tak nemohl jít třeba s fotoaparátem na souš a udělat tam nějakou fotku. Takže se to de facto zcvrklo jen na šnorchlování...

Z povzdálí zahlédli i Vikingskou jeskyni (dovnitř se nesmí, dokonce ani tam zakotvit), klamavé označení místa, kde se nachází čtyři sta let staré skalní malby. Mnohem zajímavější atrakcí jsou naleziště hnízd mořských vlaštovek (salangy ostrovní). Hnízda (vlastně malinké větvičky a ptačí sliny) jsou vyhledávanou surovinou pro přípravu polévek pro svoje údajně afrodisiakální i léčivé účinky. Zruční sběrači se šplhají po chatrném bambusovém lešení k hnízdům, jež jsou tak cenná, že jeskyně chrání ozbrojení strážci. Za kilogram takových hnízd se platí 20-50 tisíc bahtů.

Těch zastávek na šnorchlování mají více. Např. u neobydleného ostrova Ko Pai neboli Bambusový ostrov. Mimochodem, na ostrově protkaném turistickými atrakcemi taky najdete šnorchlovací "zájezd" za černoploutvými žraloky (Blacktip reef shark). Agentura "garantuje" spatření žraloka, jinak vrací peníze :-). Hezký reklamní slogan, chtěli jsme to i prubnout, ale popravdě řečeno jsme měli trošku strach, neb nejsme biologové a tudíž jsme si nebyli jistí tím, jestli je to bezpečné. I když o nich píšou, jako že jsou harmless, tedy neškodní.

V úplném závěru je dovezli na Dlouhou pláž a tam jim řekli, že se v těchto místech zdržují právě žraloci černoploutví, takže měl vlastně žraločí výlet v ceně šnorchlovacího aniž by to věděl :-). Žraloka ovšem neviděl. Ony totiž ty společnosti pořádající žraločí výlety to dělají jen v určitých časech, takže předpokládám, že mají statisticky zmapovaná místa a časy, kdy se tam ti žraloci nejpravděpodobněji vyskytují. A oni tam prostě asi byli v nesprávný čas a možná taky na nesprávném místě, aby netahali zákazníky konkurenci specializující se na žraloky :-). Zajímavé je, že to místo, kde se nacházejí žraloci, je v těsné blízkosti Dlouhé pláže, ale nikde se na pláži nedočtete, že se tam vyskytují žraloci :-).

http://www.zraloci.cz/main/zshow.php?id=110

Píší tam (částečně tedy na http://www.tethys.cz/30clanky.php?clanek=r2004zraloci1), že onen žralok je jen málo nebezpečný, že žraloci loví v noci a přes den odpočívají a tráví potravu :-) a na čtyřstupňové stupnici nebezpečnosti je zařazen do druhého stupně... Nicméně z článku taky vyplývá, že i když běžně na lidi neútočí, vyloučené to není. A navíc prý jsou agresivní vůči oranžové barvě a Radim měl zrovna oranžovo-černé plavky :-). Takže, až se budete chtít někoho zbavit, kupte mu pěkně vyřvané oranžové plavky a pošlete ho na Dlouhou pláž na Ko Phi Phi Don :-). Na druhou stranu na jiné stránce na webu http://www.tethys.cz/30clanky.php?clanek=r2004utoky1 mají zaznamenané jen dva útoky tohoto žraloka na člověka... No, ale stejně jsme asi rádi, že jsme na ten výlet nejeli :-).

Já se probouzím až kolem poledne. Akorát na oběd. Dávám si oblíbenou rýžovou polévku se zeleninou a kuřecím masem. Pak se jdu na chvilku projít. V okolí nemocnice jsem prošel tsunami zdevastovaný hotel Phi Phi Cabana, který patřil k nejluxusnějším na ostrově. Dneska vypadá docela brutálně, jak to bylo zničené ve spodních patrech v kontrastu s neposkvrněnými patry horními... Všude jsou samé trosky, které se postupně odklízí.

Docházím až k nemocnici. Zrovna vychází doktor, který mě ošetřoval a ptá se jak se mi daří. Ještě mi chybí nějaké suvenýry, a jelikož jsem zaváhal v Chiang Mai, tak kupuji mýdlo vykrajované do tvaru květu uložené v krabičce za 130 THB (původně chtěl 159 THB). Už si nepamatuju kolik stálo v Chiang Mai. Prodavač je zároveň výrobce a mýdlo vyřezává krátkým nožíkem přímo u svého prodejního stolku.

Potom se varcím zpátky na pokoj. Když se Radim vrátil z výletu jdeme na večeři. Tentokrát vítězí žralok s pepřovou omáčkou a pečené brambory za 150 THB, ananasový džus za 40 a vodu. S jídlem na mně očividně zapomněli, tak se asi po 45 minutách upomínám. Dva krát se ještě ujišťují, že jsem měl žraloka. Chaos nad chaos. Nakonec jsem se ale dočkal. Možná to byl onen výše zmíněný černoploutvý žralok, když jich je v okolí ostrova tolik. Po večeři si dávám ještě u stánku pancake, tedy palačinku. Paní se ptá, jestli ji chceme "hot". To jako jestli teplou nebo studenou? A jak tu studenou asi vyrobí? Jo aha, ono "hot" znamená "spicy" , tedy pálivý - né díky, radši než chilli si dáme ananas, banán a čokoládu za 30 THB. V jedné cestovní agentuře si kupujeme na zítra lístek na ráno na 9 hodin na loď na ostrov Phuket za 250 THB. Za minibus do města Phuket z přístavu připlácíme 80 THB.

Zajímavé je, že každý večer tady trochu sprchlo. Balíme bágly. Nějak blbne voda. Chvílemi neteče vůbec, pak pro změnu rezavá. No nic. O půl noci uleháme ke spánku.