LETEM SVĚTEM

Sobota 3.12.2005 - Plovoucí trh Damnoen Saduak, Nakhon Pathom, Rose Garden, BKK

Mobily nás budí už ve 4 hodiny. To je strašné, chce se mi ještě spát. No co naplat. Věci máme sbalené, klíče necháváme na recepci a jdeme pěšky za tmy na autobusák, protože taxíky jezdí až od 6 hodin. Toho si je vědom i jeden tuk-tukář, který si asi přivstal a nabízí nám, že nás tam odveze za 100 THB, ukecávám ho aspoň na 80 THB. Vozítko bylo celé prorezlé, vpředu pod nohama se mi odchlipoval kus plechu, motor je z motocyklu. Asi 2x chcípl, ale dojeli jsme.
V 5:10 má jet autobus č. 461 do Ban Phe (směr Ratchaburi). Už stojí připravený na nástupišti č. 13. Naštěstí mají na nástupištích cedule, kterým směrem autobusy jedou. Vyjíždíme dokonce o 4 minuty dříve před plánovaným odjezdem, což se v Thajsku moc nevidí. Autobus je bez klimatizace, zato zde hraje thajská hudba. Celé Kanchanaburi projíždíme krokem, aby cestující stačili za jízdy naskakovat. Přece se nebudeme zdržovat zastavováním, vždyť dveře jsou otevřené. U paní průvodčí platíme za jízdu 32 THB, ale lístek nám nedává. Cestou se ještě zastavujeme na benzín, protože to řidič ráno asi nestihl. Z okýnka sleduji čilý obchodní ruch od 5:30. Na ulicích už se připravuje jídlo, pobíhají obchodnící a bosí mniši už si chodí pro svou denní porci ryže. Každodenní obchůzku za almužnou, tzv. binthabat podnikají mniši krátce po rozbřesku, kdy opouštějí wat, aby šli prosit o svou denní porci stravy. Poskytováním jídla mnichům udělají laici dobrý skutek (dána). Mniši smí zkonzumovat jen nabídnutý pokrm, navíc výhradně před polednem. V 7 hodin přijíždíme do Ban Phe, kde musíme přestoupit na minibus č. 1733 nebo 1584. Naštěstí nám paní průvodčí přibrzdila blízko místa přestupu. Máme štěstí, minibus zde už stojí, takže aspoň žádná časová prodleva. Má tam dokonce napsáno Floating Market - Damnoen Saduak. Cesta trvá 20 minut a nakonec platíme řidiči 20 THB za každého. Když je autobus plný, tak další cestující visí za jednu ruku na schodech.
Autobus nám zastavuje přímo u malého přístaviště, kde si necháváme bágly a najímáme si na 1 hodinu loď, která nás proveze po kanálech. Jelikož jsme sami dva, platíme za celou loď 300 THB.
Nasedáme do lodičky a uháníme děsně špinavými kanály. Zajímavým zážitkem je zjištění, že zdejší lidé žijící u kanálů (vodních) si dopřávají ranní očistu oplachováním se (v oblečení) včetně obličeje a zubů přímo vodou z notně špinavých a často i zapáchajících kanálů. Jinde se zase umývá nádobí. Přijíždíme k naší první zastávce – kokosové farmě, výrobně cukru z kokosového mléka. Teda aspoň nám to tvrdí řidič. Ve skutečnosti je tady především shop se suvenýry a pak jakási pec s velikým hrncem, kde se vaří cukerný roztok. Všem tady jde evidentně především o prodej suvenýrů - ten cukr je jen taková parádička navíc. Ani nedostáváme ochutnat skleničku tohodle roztoku, protože nic nekupujeme. Jsme touhle zastávkou spíše otrávení. Nasedáme si zpátky do lodi. A teď už konečně na trh! Nejdříve ještě nabíráme palivo - za běhu řvoucího motoru to přelévají rovnou do motoru lodi. Pak konečně přijíždíme na ten veleznámý plovoucí trh. Tvoří jej bludiště úzkých khlongů (kanálů). V malých dřevěných lodičkách pádlují hlavně ženy, z nichž většina je oděna do tradičních modrých venkovských halenek (mo hom) a na hlavě mají slamáky.
Nabízejí stále to samé - suvenýry, které mají ve všech turistických obchodech po celém Thajsku, ale hlavně nabízejí čerstvé ovoce, zeleninu, koření. Kromě dobře známého tropického ovoce, jako je papája, vodní meloun, mango, několik druhů banánů, liči a ananas, se zde setkáte s celou řadou pro nás neznámeho ovoce. Rozhodně ochutnejte mangostan, který je prý králem thajského ovoce. Jeho lahodná dužina se vám doslova rozpustí v ústech. Hned jsem si ho zamiloval. Dále můžete okusit pomelo, které chutná jako grep (20 THB), ceněný durian s takovými ostny, ale pozor hodně páchne, chlupatý rambutan se sladkou dužinou, guavu, kvajávu (osvěžující a kyselé ovoce, které nejlépe chutná se sladkou chilli omáčkou nebo jako nápoj), longan, takové malé hnědé kuličky, které vypadají jako hrozen malých brambor, má rosolovitou šťavnatou dužinu s příjemnou vůní, je to výborné slaďoučké, jenom jsem od toho hrozně ulepený, pitahayu – růžové ovoce s bílým středem a černými tečkami, jako má kiwi. Chlebovník, podobný durianu, ale větší charakterizuje masitá sladká dužina s pronikavou vůní, tambů, thajská brambora a další, všechno si už nepamatuju. Ovoce se v Thajsku prodává na každém rohu nakrájené na plátky jako občerstvení. Některé ženy prodávají slamáky a občerstvení pro místní i turisty.
U takové staré babky, měla snad 80 let, jsme si dali za 10 THB nějaké kokosové placičky, které měla naservírované v mističkách z banánových listů. Ještě jsme si dal sladkou rýži, zabalenou v banánovém listě. Taky za 10 THB.
Podél kanálu jsou další turistické stánky a když nějaká prodavačka je dost výřečná a oprsklá, tak si naši loď prostě přitáhne hákem ke svému stánku, či loďce a začne nám vnucovat nějaké cetky, například kvákající dřevěné žáby, které mají snad všude. Zajímavý pohled na veškeré to hemžení na vodě se nabízí z dřevěných chodníků, které vedou podél kanálů nebo z mostů. Docela zajímavé, ale už je to hodně turistické místo a i když jsme přijeli poměrně brzy, bylo na kanálech už pomalu více turistů než prodávajících, což je škoda.
Dochází mi peníze, tak se ohlížím po nějaké směnárně. Jenomže bohužel je sobota a všechno je zavřeno. Tak snad mi to vyjde do Bangkoku, kde na Khao San určitě vyměním.
Vyzvedáváme bágly a ve 12 hodin se přesouváme autobusem č. 78 do městečka Nakhon Pathom. Takhle luxusním busem jsme ještě nejeli. Tmavá skla, pohodlné sezení, spousta místa pro nohy... hmm, holt AC pro farangy (air-conditioned=klimatizovaný), a za 35 THB. Autobus nám zastavuje přímo u chrámu Phra Pathom Chedi. V pokladně, kde si kupujeme lístek za 20 THB, si necháváme i naše batohy. Ze všeho nejdříve si dáváme oběd, obligátně maso s rýží za 30 THB a vodu za 5 THB.
Phra Pathom Chedi je nejvyšší buddhistickou stavbou na světě (120m) a patří k nejdůležitějším poutním místům v Thajsku. To jsme si nemohli nechat ujít, když to máme cestou do Růžové zahrady a do Bangkoku. Obcházíme kolem dokola ve směru chodu hodinových ručiček – jak je zvykem u všech buddhistických staveb. Ve vnitřní galerii jsou stolky s židlemi a tabulemi, kde se mladí mnichové v oranžovém rouchu učí buddhostické písmo pálí. Ale podle toho, že většina spí, tak je to asi moc nebaví.
Pozorujeme Thajce jak se nejdřív pokloní, pak zapálí tři vonné tyčinky, pak se třikrát pomodlí a pokloní a pak ještě někteří přilepí plátek zlata na předem k tomu určeného Buddhu. Přikládáním zlatých lístků na sochy Buddhy se prokazuje úcta k jeho učení a je jedním z oblíbených činů přinášejících duchovní očistu. Bločky s plátkovým zlatem koupíte přímo v chrámech.
Obětiny pro Buddhu jsou obvykle symbolické. Lotosové květy ztělesňují čistotu Buddhových myšlenek. Vonné tyčinky po třech zosobňují Buddhu, dharmu (Buddhovo učení) a sanghu (mnišskou obec), zatímco svíčky zase světlo porozumění či poznání. Mnozí Thajci chodí do místních chrámů alespoň jednou týdně. Obyčejně dávají obětní dary Buddhovi, naslouchají zpěvu mnichů a kázání o dharmě a dostávají požehnání. Mohli jsme sledovat na několika místech jak mnich uděluje požehnání. Rodina se těší vysoké vážnosti, a proto starší mnich dává požehnání dětem při obřadu pojmenování dětí, či při svatbě, požehná nový dům či auto, nebo požehná rodině poté, co některému z watů poskytla dar.
Před půl třetí utíkáme na autobusovou zastávku před chrámem. Podle průvodce víme, že musíme nasednout na bus č. 76, 81, 83 nebo 88 směr Bangkok a vysednout u Rose Garden (Růžová zahrada). Jeden dobrotivý Thajec se nás hned ptá kam máme namířeno a zastavuje nám náš autobus č. 76 a vysvětluje průvodčí (thajsky), kam že to vlastně jedeme. Lístek stojí 20 THB. I když průvodčí věděla, kam jedeme, zastavila nám asi o 500m dále než byl vstup do zahrady. Museli jsme nadchodem přejít šestiproudou silnici a vrátit se. A to už víme, že kulturní show (Thai Village Cultural Show), která je exkurzí do thajské kultury s ukázkami thajského boxu, svatebního obřadu, tradičního thajského tance a divadla, kohoutích zápasů aj., která začíná ve 14:45 nestihneme, protože jsme tam dorazili s jazykem na vestě ve čtvrt na čtyři. Ale když jsme u brány zjistili cenu a délku představení, ani jsme toho nijak významně nelitovali. Místo v průvodci uváděné ceny 220 THB, to bylo 400 THB.
Koupili jsme si lístek jenom do zahrady za 20 THB a bágly nechali v pokladně. Jde o rekreační středisko s pěstěnými parky, zahradami a nádhernými květinami. Zrovna zde probíhala nějaká výstava květin a orchidejí. No prostě nádhera.
K pozdnímu obědu jsem neodolal thajské nudlové polévce za 25 THB. Byl to vlastně vývar s nudlemi, kuřecím masem, nějakými asi masovými kuličkami. Do toho mi nasypali chilli, ořechy a cukr. A jedl jsem to hůlkami. Poprvé. Chvíli spolu zápasíme, ale hlad je silnější a já se nakonec taky najím.
O zábavu se nám postarali mluvící papoušci ARA. Říkal Hello, popř. Halo. Ale sviňa jedna, když člověk zapnul kameru, přestal vykládat. Vsadím se, že to dělal schválně. Slyšel jsem kdysi totiž, že ti větší papoušci mají inteligenci srovnatelnou s šestiletým dítětem, takže si umím docela představit, že nás chtěl nasrat a když jsme měli zrovna zapnuté kamery, tak na nás házel bobka.
Zůstává mi v peněžence 80 THB. To mi musí na cestu do Bangkoku stačit.

Mimochodem, Bangkok je de facto název hlavního města Thajska pro cizince. Bangkok – „Vesnice planých oliv" – byl název původní osady na thonburiském břehu. Toto jméno užívají cizinci už od dob francouzské osádky. Správnější název je Krung Thep, což v překladu znamená „Město andělů". To je ale taky nepřesné, protože jsou to jen první dvě slova nejdelšího názvu města na světě. S tím názvem je to totiž docela zajímavé, proto to zmiňuji. Jako zajímavost jsem naskenoval z jednoho průvodce český překlad originálního názvu Bangkoku, tak se můžete taky pokochat :-): "Velkolepé město andělů, Nejvyšší úložiště božských skvostů, Sídlo velké a nepřemožitelné, Velká a významná říše, Nádherné hlavní město královské bohaté devíti vzácnými drahokamy, Nejvyšší místo odpočinku králů a sídlo velkolepého paláce, Boží útočiště a místo pobytu převtělených duchů." A tady je přepis do latinky, jak jsem ho našel na této internetové stránce: http://www.fun-with-words.com/longest_place_names.html
Krung-thep-maha-nakorn-boworn-ratana-kosin-mahintar-ayudhya-amaha-dilok-pop-nopa-ratana-rajthani-burirom-udom-rajniwes-mahasat-arn-amorn-pimarn-avatar-satit-sakattiya-visanukam
No a na téže stránce se můžete dočíst, že údajně správný přepis podle jakéhosi Theppitaka Karoonboonyanana je následující (163 pismen):
Krungthepmahanakornamornratanakosinmahintarayutthayamahadilokphopnopparatrajathaniburiromudomrajaniwes-mahasatharnamornphimarnavatarnsathitsakkattiyavisanukamprasit.
On bude asi problém najít to nejsprávnější jméno v latince, protože thajština má totiž 44 souhlásek, 32 samohlásek a hlavně se vyznačuje tím, že je to tonální jazyk, který rozlišuje 5 tónů a to vše dělá mj. problémy při přepisu do latinky a přepisy jsou pak nejednoznačné. Na což upozorňují v každém průvodci. Zajímavé je to s těmi tóny, protože jedna slabika tak může mít až pět různých významů v závislosti na použitém tónu, což taky rádi v každém průvodci zdůrazňují i s nějakým příkladem. Tak například v průvodci od Rough Guides uvádějí jako příklad větu tvořenou jednou jedinou slabikou vyslovenou čtyřmi různými tóny: "mái mŕi mâi măi" (opět jakýsi přepis do latinky), který v českém překladu znamená "Nové dřevo hoří, že?". Hezké, ne? :-)

Ale to jsem trochu odbočil. Takže se vrátím k naší cestě do Bangkoku. Na doporučení paní pokladní čekáme na autobus č. 84 do Bangkoku, který má jet dle jejich slov v 17:30 prý až na Khao San Rd. (18 THB), což jsme potřebovali. No hned ten první co projel na nás sice zablikal, ale nezastavil.... ale to stejně nemohl být ten správný. Ještě totiž není 17:30 a v Thajsku by nikdo nikdy nevyjel dřív. No a potom tenhle bus byl úplně prázdný a to taky není normální. Zhruba v 17:40 ale jede ten pravý, zastavuje nám a my sedáme na VIP místa přímo naproti řidiči - máme pěkný výhled na všechny drátky v okolí "řídícího" centra a taky na samotnou práci nohou pana řidiče - spojka je dlouhá asi půl metru.
Cesta nočním Bangkokem byla velice zajímavá. Takový provoz jsme ještě neviděl. Respektování nějakých silničních pravidel asi neznají, no prostě Saigon. Každý se dere jak může, motorkáři se vtlačí úplně všude. Chceme na mapě sledovat, kudy jedeme, abychom poznali, že už jsme v cíli, ale je to problém. Mapa je špatná - trasy nejsou vyznačeny čárami, jen číslem autobusu na místě zastávky. Autobus ale staví kdekoliv, kde na něj někdo mávne, a nestaví na zastávce, když tam není kvůli parkujícím autům místo. Očima lovíme jména ulic, která jsou naštěstí často v latince, a hledáme se na mapě. Díky zácpám jsme jeli hodinu a třicet minut. Konečně vystupujeme. Jenomže průvodčí asi nepochopila kam chceme jet a k našemu zděšení nás autobus vysadil na druhém konci města ve čtvrti Klong San za mostem Memorial Bridge. Zvažujeme co dál, buď zkusit štěstí jiným busem, poznamená opět se trmácet s báglama a nebo zkusit taxi, resp. tuk-tuk. Bereme tuk-tukáře. Hned na vstupu se ptáme kolik by to bylo na Khao San. Prý 100 THB pro oba. No dobře, bus by sice byl asi desetkrát levnější, ale když není zbytí. Pro jistotu mu na mapě ukazujeme kam chceme, vypadá to, že rozumí. Doufejme. Tuk-tuk je typické, poněkud vratké (na 3 kolech), ale celkem pohodlné vozítko vhodné na kratší cesty. Nevýhodou je, že jsou tyto tříkolky příliš hlučné, a že jste vystaveni výfukovým plynům a smogu bangkockých ulic. Ale jinak je to velmi zábavný dopravní prostředek-nejsou tak upjaté jako taxíky a řidiči se nezdráhají používat pololegálních manévrů, aby se vyhnuli zácpám v ulicích. Občas jsme měli pocit, že vypadneme jak řezal zatáčky a kličkoval mezi auty. Přece se nebude zdržovat. Navíc s řidičem tuk-tuku se nedomluvíte dobře anglicky. A hlavně, cenu si domluvte vždycky předem. No ale měli jsme štěstí, vysazuje nás na Khao San, kde už to důvěrně známe. Ze všeho nejdřív hledám směnárnu. Je jich tady otevřeno spousta. Měním dalších 200 doláčů (kurz 41,09). Hned jsem si koupil 7UP a chlazený zelený čaj. Vydáváme se sehnat ubytování, není to pro problém, je tady toho spousta. Ale ouha. Neuvědomili jsme si, že 5. prosince, což je za dva dny, jsou narozeniny krále, takže skoro všechny guest housy byly obsazené. A když už někde bylo volné místo, tak buď to bylo pekelně drahé, nebo děs a hrůza. Radim hlídal bágly a já lítal více jak hodinu a zháněl nocleh. Nakonec jsem sehnal, sice dražší, než jsme měli představu, Popiang House za 350 THB/noc, ale lepší než spát na ulici. Zato to bylo velmi pěkné, velký pokoj s dvěma postelema, čisté povlečení, akorát podlahu asi pěkně dlouho nevytírali. Koupelna se sprchou a teplou vodou, což už jsme se těšil po celém dni, větrák, klasické WC, toaletní papír, ručníky, deky. Akorát chybí umyvadlo, které je na chodbě. Jsme ve 3. patře, ale je tady úplný klid, je to bokem od rušné ulice Khao San. Ještě večer jsme naštěstí zjistili, že větrák používáme nesprávně – stupeň 3 byl ten nejpomalejší a v pokoji začínalo být nedýchatelno. Plácl jsem, že by mě fakt zajímalo, jak ten větrák ještě zpomalí, když tam dám 1 a ono ejhle – to je ten nejsilnější stupeň, výkonem připomínající startující vrtulník. Takže v pokoji bylo nakonec příjemně. Vybalujeme batohy, protože se tady pár dní zdržíme. Je tady jenom taková malá skříňka. Radim si šel ještě koupit pivo a mě croissany na snídani. Poprvé mě bolí nohy, přesnějí lýtko a mám puchýře z toho běhání a hledání ubytování. Jsem rád, že ležím.

výdaje